Alexandr Dugin: Ruské pravoslaví a iniciace (1)

Komentovaný překlad osmé kapitoly knihy Mystéria Eurasie (Мистерии Евразии) Alexandra Dugina. Poznámky překladu a polemika s autorem jsou uvedeny přímo v textu (světlejší barvou v závorkách).

Ruské pravoslaví a iniciace

mysterii_jevraziiStudium sakrálně-geografické problematiky Ruska či obecněji Eurasie nás přivedlo k nutnosti prozkoumat i čistě náboženský aspekt „ruské osobitosti“, aspekt přímo související s pravoslavnou církví, v níž je soustředěn jeden z nejdůležitějších prvků identity „kontinentu Ruska“. Obšírnost tohoto tématu nás nutí zpočátku zvolit jednu vrstvu tohoto problému, stanovit úhel pohledu, který bude základem naší studie. Věříme, že nejdůležitější a nejzajímavější charakteristiku ruského pravoslaví by bylo možné sledovat v kontextu prací Reného Guénona. Abychom to mohli uskutečnit nebo přesněji řečeno položit základy tomuto přístupu, který poskytuje neomezené možnosti hlubokého a neočekávaného porozumění ruskému pravoslaví, musíme stručně nastínit nejdůležitější Guénonovy úvahy týkající se exoterismu a esoterismu, iniciace a kontrainiciace. Na základě těchto úvah pak můžeme lépe a jasněji pochopit tajemství Ruska a význam jeho historického poslání. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (3)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr).

Toto je závěrečný díl – předcházející díl zde.

baptism_christ

svatý Jan křtí Krista, ikona z Kréty, 17. století

Mezi křesťanskými obřady, přesněji řečeno svátostmi, které tvoří jejich nejpodstatnější části a které jsou nejpodobnější iniciačním rituálům, jejichž exteriorizace tyto svátosti představují – pokud tedy tyto obřady ve svých provopočátcích iniciační charakter měly – jsou takové, které lze přirozeně přijmout pouze jednou, což je především křest. (1) Dokud bylo křesťanské společenství iniciační organizací, představoval křest, skrze který je člověk přijat nebo lépe řečeno inkorporován do společenství, první iniciaci, tedy počátek nižších mystérií. Tuto skutečnost navíc potvrzuje i charakteristika křtu coby „druhého narození“, které se uchovala, přestože je již chápána jinak a poklesla do zcela exoterní úrovně. V této souvislosti dodejme, že obřad biřmování zřejmě označoval postup do vyšší úrovně a je velice pravděpodobné, že završoval dokončení „nižších mystérií“. Co se týká kněžského svěcení, které v současnosti pouze umožňuje vykonávat některé funkce, jedná se bezpochyby o „exteriorizaci“ kněžského zasvěcování, tedy vstupu do „vyšších mystérií“.
Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (1)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

russian_orthodoxy(…) Musíme se přiznat, že jsme nikdy neměli potřebu psát na toto téma zvláštní pojednání. Existuje k tomu několik důvodů, především téměř neproniknutelné nejasnosti zahalující vše, co souvisí s počátkem a ranými fázemi křesťanství, nejasnosti tak velké, že nemohou být, jak se nám zdá, dílem náhody, ale spíše zvláštního záměru – to je třeba mít na paměti v souvislosti s tím, co chceme dále vyložit.

Navzdory všem obtížím plynoucím z tohoto stavu lze konstatovat aspoň jednu věc, o které není pochyb, a kterou nepopírá ani nikdo z těch, kteří s námi sdílejí své poznatky. (…) Jedná se o skutečnost, že křesťanství na počátku nebylo pouhým náboženstvím a exoterní tradicí, kterou je dnes, ale bylo svými rituály a naukou v zásadě esoterní, tedy iniciační tradicí. Je to potvrzeno i skutečností, že v islámu je prvotní křesťanství chápáno jako taríqa, to jest iniciační „cesta“, a nikoliv jako šaría, společenský zákon adresovaný všem bez rozdílu. Skutečně, tato nepřítomnost byla později vyřešena přijetím „kanonického“ práva, které je ve skutečnosti jen adaptací starého římského práva, tedy něčím, co pochází zcela odjinud, a nikoliv rozvinutím něčeho, co by křesťanství původně samo obsahovalo. (V této souvislosti je mimochodem zajímavé, že i v arabštině slovo qanún převzaté z řečtiny označuje zákony přijaté z čistě podmíněných důvodů, jež nejsou součástí práva šaría ani tradiční legislativy.) Je zřejmé, že ani v Evangeliu samotném nenajdeme nic legislativního charakteru v pravém slova smyslu. Známé podobenství „co je císařovo, odevzdejte císaři“ je v tomto ohledu zvláště významné, protože na jeho základě křesťanství bylo schopno přijmout legislativu, jež je mu naprosto cizí. (…) Celý příspěvek

Symbolika severu v Písmu

henochO všech velkých tradičních formách Západu – soudě aspoň na základě toho, co z těchto tradic přežilo do současnosti – lze říci, že jsou relativně mladé a byly zformovány během současného temného věku. Z toho důvodu jsou také podmínkám temného věku nejlépe přizpůsobené, jsou nejduchovnější a nejméně zatemněné, což vyplyne zejména při porovnání s předpotopními tradicemi, které nacházíme i na Západě tu a tam obvykle v pokleslé a zdegenerované podobě pohanství, pověry nebo folklóru. (1)

Navzdory tomu i v Písmu a v obrovské mase apokryfní / pseudepigrafní literatury společné všem abrahamovským tradicím nacházíme zlomky a zkazky předpotopních tradic a vědomostí, ke kterým se prakticky již od prvních století po Kristu soustředí zájem jak esoterní literatury v nejlepším slova smyslu, tak i pokleslé záhadologie. (2) Pokud srovnáváme starší a mladší překlady Písma, nelze se ubránit dojmu, že právě nejzajímavější pasáže s postupem času „mizí v překladu“. (3) Jednou z těchto ozvěn předpotopních tradic je vzpomínka na nejzazší sever coby primordiální středisko Tradice a místo prvopočátku i konce. O něco jasněji ji nacházíme formulovanou u antických spisovatelů (Hyperborea).

Ve starozákonní tradici má severní strana obvykle eschatologickou úlohu Božího hněvu a umístění Božího trůnu. V apokryfní literatuře se přidává i příslib, že Pozemský ráj, o němž Mojžíš výslovně uvádí, že se nacházel na východě, bude z Východu či Západu s přelomem věků přesazen opět na Sever. Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

ascetics-e1564493382550.png

Logismoi

Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek

O pevném a trvalém rozhodnutí

asceticsChceš-li zachránit svou duši a získat věčný život, povstaň ze své letargie, učiň znamení kříže a řekni: Ve jménu Otce, Syna a svatého Ducha. Amen.

Víra nevychází z rozumování, ale z činů. Žádná slova a spekulace nýbrž zkušenost nás učí, kým je Bůh. Abychom měli čerstvý vzduch, musíme otevřít okno. Kdo chce být opálený, musí ven na slunce. Získat víru není jiné. Nikdy nedosáhneme cíle sezením na místě v pohodlí a čekáním, říkají svatí otcové. Nalezený syn ať je naším vzorem. I vstal a šel ke svému otci. (Lukáš 15:20)

Jakkoliv jsi obtěžkaný a svázaný pozemskými okovy, nikdy není pozdě. Nikoliv bezdůvodně je psáno, že Abraham byl ve věku sedmdesáti pěti let, když se vydal na cestu. Pracovník, který přijde v jedenáct, dostane stejnou mzdu jako ten, který přišel první.

Nikdy nemůže být ani příliš brzy. Nikdy není moc brzy na to začít hasit lesní požár. Nebo chceš vidět svou duši zpustošenou a spálenou?

Při křtu jsi dostal příkaz rozpoutat neviditelnou válku proti nepřátelům své duše. Povstaň nyní. Příliš dlouho jsi otálel naplněn lhostejností a leností, mnoho cenného času jsi promrhal. Proto musíš začít opět od začátku. Čistotu obdrženou křtem jsi nechal bídným způsobem pošpinit.

Povstaň tedy, ale nadobro a bez otálení. Neodkládej své rozhodnutí na dnešní večer, na zítřek, na později, až doděláš to, na čem teď pracuješ. Toto prodlení může být fatální.

V tomto okamžiku, ve chvíli, kdy učiníš své rozhodnutí, se projeví, že jsi odložil své staré já a začal nový život s novým směřováním a novým způsobem. Povstaň tedy. Neměj strach a řekni: Pane, pomoz mi nyní začít. Pomoz mi! Protože Boží pomoc je to, co potřebuješ především.

Drž se svého rozhodnutí a neotáčej se zpět. Dostali jsme varování v podobě Lotovy ženy, která se proměnila v solný sloup, když se ohlédla zpět. (Genesis 19:26) Odhodil jsi svou starou osobnost, trosky nech ležet na zemi. Jako Abraham jsi zaslechl hlas Pána: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. (Genesis 12 :1) K této zemi musíš nasměřovat veškerou svou pozornost.

Tito Colliander

Way of the Ascetics: The Ancient Tradition of Discipline and Inner Growth, 1. kapitola

pracovní překlad z angličtiny