Uctívání škrpálů

Ve svém aktuálním zaměstnání občas překládám posvátné texty do němčiny. Ne jako svého času doktor Faust, já překládám Písmo svaté moderního člověka – popisky k módnímu zboží. Lid se niterně touží obklopit a obalit co největším počtem těchto posvátných kultovních předmětů. Posvátné, to znamená totéž co mocné, viděno očima eliadovské religionistiky, „archaický člověk se snaží žít pokud možno co nejvíce v intimitě posvátného“. Celý příspěvek

Encyklopedie archeologie

Databáze. Databáze v archeologii je odrazem víry, že člověk a stopy po jeho minulosti jsou neproblematicky převoditelné na čistě kvantitativní měřítka. Tyto lze pak neomezeně a stále rafinovaněji zpracovávat prostřednictvím formalizovaných metod převzatých ze statistiky (těmi jsou především faktorová syntéza a vektorová analýza) a jejich pomocí řešit filosofické otázky lidské identity, existence obecného mravního zákona, vzniku společnosti a d. Celý příspěvek

Je ochrana přírody konzervativní téma?

engelsNa první pohled je ochrana „přírody“ se svými kořeny v německém romantismu a jeho periodicky přicházejícími obavami o znečištění němectví – nejprve německého jazyka, posléze německého křesťanství, německé krve, nejnověji německého lesa – konzervativní téma par excellence. V praktickém životě jde ochraně přírody o zachování něčeho, co se nám líbí a co má pro nás estetický a citový význam. Kytičky, kopečky, zvířátka a tak.

Narozdíl od svého předchůdce z přelomu 19. a 20. století uzavřela část ochránců přírody pakt s ideologií pokroku a multikulturalismem. V tu chvíli se dostala do poměrně složité situace, kdy je třeba zdůvodnit, podle jakých kritérií rozděluje organismy na ty, které je třeba ochraňovat, a ty, které je třeba zlikvidovat. V zásadě přitom nedovede úspěšně odůvodnit, proč zasluhuje ochranu evropský listonoh, zatímco evropský člověk nikoliv. Prostředky k ochraně bílého kakadu jdou do závratných sum, zatímco prostředky na ochranu bílého člověka – pokud by někdo něco takového navrhl – by byly vnímány jako odpudivá připomínka apartheidu. Polochcíplý lední medvěd či panda mají potenciál mobilizovat masy, skutečně ohrožení živočichové jako křísi či mizející perleťovec maceškový dojímají pouze entomology, vyhynulé bakterie černého kašle (nebo poslední exempláře nordické rasy vyskytující se ještě tu a tam v severní Evropě) vůbec nikoho. Že v ochraně přírody hrají roli zejména estetická kritéria jako proporce hlavy a počet nohou není špatně, ale musí se to umět říci. Úhelným kamenem ochrany přírody je člověk sám a jeho vlastní libost. Celý příspěvek

Z. Kratochvíl: Lesk a bída astrologie

U Anaximena a patrně i v dávném mýtu byla ještě i Země v téže rovině jako dráha Slunce a vyvýšena byla jen na severu“, kde byla bájná „severní hora“, která v noci zakrývá Slunce. V severských mytologiích zakrývá „severní hora“ Slunce i v zimě. Tato „severní hora“ bude později souviset i s výkladem pojmu „immum coeli“, který ale původně odpovídá egyptskému stínovému „dnu nebe“. Od Anaximena po Archeláa se staroevropské kosmologické podání racionalizuje a poněkud přizpůsobuje středomořským poměrům. Přes všechny úpravy (zvl. „šikmost“) se ale stále vše odvozuje z pohledu, který odpovídá podstatně vyšším zeměpisným šířkám polární oblasti. Je to náhoda, že Řekové sami spojují původ své kultury s dávným příchodem „Hyperborejců“, čili „dalekých Seveřanů“, a že jejich dávní hrdinové jsou plavovlasí? Egyptské kosmické mýty jsou naopak zkušenostní v jižních šířkách, možná ještě jižněji než leží Egypt. Slunce řádně „stoupá“ a pak „klesá“, jakoby kolmo.

Zdeněk Kratochvíl, 1991

Celý příspěvek

Alexandr Dugin: Ruské pravoslaví a iniciace

Komentovaný překlad osmé kapitoly knihy Mystéria Eurasie (Мистерии Евразии) Alexandra Dugina. Poznámky překladu a polemika s autorem jsou uvedeny přímo v textu (světlejší barvou v závorkách). Kráceno.

Ruské pravoslaví a iniciace

mysterii_jevraziiStudium sakrálně-geografické problematiky Ruska či obecněji Eurasie nás přivedlo k nutnosti prozkoumat i čistě náboženský aspekt „ruské osobitosti“, aspekt přímo související s pravoslavnou církví, v níž je soustředěn jeden z nejdůležitějších prvků identity „kontinentu Ruska“. Obšírnost tohoto tématu nás nutí zpočátku zvolit jednu vrstvu tohoto problému, stanovit úhel pohledu, který bude základem naší studie. Věříme, že nejdůležitější a nejzajímavější charakteristiku ruského pravoslaví by bylo možné sledovat v kontextu prací Reného Guénona. Abychom to mohli uskutečnit nebo přesněji řečeno položit základy tomuto přístupu, který poskytuje neomezené možnosti hlubokého a neočekávaného porozumění ruskému pravoslaví, musíme stručně nastínit nejdůležitější Guénonovy úvahy týkající se exoterismu a esoterismu, iniciace a kontrainiciace. Na základě těchto úvah pak můžeme lépe a jasněji pochopit tajemství Ruska a význam jeho historického poslání. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (3)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr).

Toto je závěrečný díl – předcházející díl zde.

baptism_christ

svatý Jan křtí Krista, ikona z Kréty, 17. století

Mezi křesťanskými obřady, přesněji řečeno svátostmi, které tvoří jejich nejpodstatnější části a které jsou nejpodobnější iniciačním rituálům, jejichž exteriorizace tyto svátosti představují – pokud tedy tyto obřady ve svých provopočátcích iniciační charakter měly – jsou takové, které lze přirozeně přijmout pouze jednou, což je především křest. (1) Dokud bylo křesťanské společenství iniciační organizací, představoval křest, skrze který je člověk přijat nebo lépe řečeno inkorporován do společenství, první iniciaci, tedy počátek nižších mystérií. Tuto skutečnost navíc potvrzuje i charakteristika křtu coby „druhého narození“, které se uchovala, přestože je již chápána jinak a poklesla do zcela exoterní úrovně. V této souvislosti dodejme, že obřad biřmování zřejmě označoval postup do vyšší úrovně a je velice pravděpodobné, že završoval dokončení „nižších mystérií“. Co se týká kněžského svěcení, které v současnosti pouze umožňuje vykonávat některé funkce, jedná se bezpochyby o „exteriorizaci“ kněžského zasvěcování, tedy vstupu do „vyšších mystérií“.
Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům. Celý příspěvek