Shrnutí důvodů proč být pravoslavným

Milý čtenář jistě odpustí chvilkový moment proselytizace. Zde je čistě osobní shrnutí důvodů, proč být pravoslavným.

Pravoslaví vede k cíli, má spásonosnou sílu, naši svatí se stávali bohy, viděli živého Boha, viděli nestvořené Světlo, dosahovali osvícení (fótismos), zbožštění (theósis). Bibličtí proroci, patriarchové a apoštolové byli mudrci, mágové a zasvěcenci par excellence. Pravoslaví je ve svém sebepochopení náboženství ustanovené Kristem – Bohem samotným, nikoliv pouhým člověkem. [1]

Celý příspěvek

Sociální a legislativní aspekty náboženství (2)

Předposlední díl apologie pravoslaví, v němž navazuji na předcházející úvahy a shrnuji několik témat, jejichž nosnou linkou je otázka zákona.

Hlavní teze, která jak doufám vyplynula z předchozích úvah, je zhruba následující: Předkřesťanská náboženství jsou sice fascinující, ale pro praktický duchovní život zcela nepoužitelná. Desetiletí studia přineslo zjištění, že starobylé náboženství Indoevropanů a archaické vnímání světa je sice zajímavá látka, kterou stojí za to prostudovat minimálně pro lepší orientaci v současném světě, která je ale natolik zatemněná, fragmentární a útržkovitá, že v praktickém duchovním životě je bez zjevených pravd, nepřerušených tradic, funkčních institucí, tisíciletím ozkoušených věroučných textů, starobylých modliteb a pokynů, asketiky a ortodoxní dogmatiky v praxi naprosto nepoužitelná.

Celý příspěvek

Sociální a legislativní aspekty náboženství (1)

Apologie pravoslaví, která se opírá o jeho sociální a legislativní aspekty. Zúčtování s Indoevropany a odpověď na námitky, že křesťanství má prý levicové, internacionální, ba téměř marxistické rysy. Křesťanství je prý nadnárodní či mimonárodní rovnostářské náboženství, kdežto „pravým náboženstvím“ Evropanů má být jakési kmenové či národní pohanství. Navazuji přitom na předchozí úvahy o Árijcích a Semitech.

Liberecké krematorium – asi nejzdařilejší výraz německé nacionalistické moderny

Jenže dnešní svět je tvarován penězi, pracovními smlouvami a korporáty, v dnešní moderní Evropě nefunguje vůbec nic z toho, co bylo pro archaickou mentalitu posvátné: nefunguje tradiční rodina, nefungují přátelství (Männerbund), nejsou klany ani kmeny, nefunguje venkov, nefungují tradiční společenské stavy ani kasty, nefunguje patriarchální společnost, zmizelo kněžstvo, zmizela venkovská i vojenská šlechta, došlo k rozpuštění a rozmělnění všech forem – snad kromě křesťanských církví, které jsou sice modernitou erodovány, ale stále jsou to monumentální instituce s apoštolskou posloupností a tisíciletím vývoje. Je to přesně naopak, tradiční křesťanská společnost v západní Evropě archaické společenské dělení, z něhož se později vyvinula stavovská společnost, po roce 1000 na křesťanském základě obnovila. Kastovní společnost zanikla teprve zrovnoprávněním a likvidací křesťanských monarchií v letech 1789, 1848 a 1917. Nástupnické státy po r. 1789 a 1917 měly výrazně pohanské či zednářské rysy. [1] Celý příspěvek

Poučení z cibule

Každá tradice má hlubokou a širokou stratigrafii různých ideologických vrstev a vlivů. Představme si, že jsme se ocitli v 9. století ve Skandinávii či v 1. století v Alexandrii. Sbíráme tradice a zaznamenáváme mýty, rozprávíme s učenci… Odhalí se nám nové obzory, nalezneme mýty, které jsme neznali, protáhneme rodokmeny různých fenoménů hlouběji a třeba získáme i jména civilizací, o kterých jsme neměli ani zdání. Avšak výsledný obraz tradic, který získáme, bude patrně opět v „neúplném“ stavu a nejhlubší vrstvy budou fragmenty s příslibem čehosi lepšího v minulosti.

Problém je v tom, že když začneme tradici čistit od „nežádoucích“ vlivů, postupujeme stále hlouběji, nejprve se prokousáme vysokou tradicí, pak začneme procházet lidovou tradici a rozeznávat jednotlivé mytické vrstvy a vlivy, pak podobně jako u cibule zbyde prázdný střed, kde není nic. Jen Duch, který se vznáší nad vodami. Celý příspěvek

Apologie pravoslaví – Árijci a Semité (3)

Polemika s „pohanstvím“, vyrovnání s Árijci a Semity, v níž navazuji na předchozí úvahu o vlivu Normanů a Franků. Postupně jsem ve svém životě vystřídal všechny možné ideové pozice a prozkoumal jejich možnosti. Chápu, že moje argumentace je pro normálního člověka na hraně příčetnosti, moje témata zcela obskurní, a nikdo to nebude číst. Následující úvaha o pohanské identitě je tedy spíše nesourodá sebereflexe než cokoliv jiného.

„Pan dráb přišel k Perunovic, zatloukl na vrata, děvečky se hnedle zeptal, Doma-li pantáta?“ – K. Havlíček Borovský

Pravým náboženstvím dnešních Evropanů je „pohanství“, ideálně například „germánské pohanství“, zatímco křesťanství je cizí židovská sekta z Předního východu.

Odpověď: … jako by Óþin byl Slovák… Mají nebo měli by mít pohanští bohové nějakou etnickou příslušnost, aby byli „naši“ a ne „jejich“? Vždyť vůbec není jasno v tom, co nebo koho bohové představují. Celý příspěvek

Ióannés Klimakos: Nebeský žebřík

The_Ladder_of_Divine_Ascent_Monastery_of_St_Catherine_Sinai_12th_centuryVýpisky z Nebeského žebříku svatého Ióanna Klimaka (vydalo v českém překladu nakladatelství Pavel Mervart v edici Pro Oriente v roce 2015).

Autor, svatý sinajský mnich, popisuje v knize nejtvrdší metody askeze provozované pravoslavnými mnichy v poušti v temném období 6. a 7. století. Popisované metody a životní způsoby mnichů jsou řádově srovnatelné s tím, co vyprávěli cestovatelé o nahých jogínech sedících v mrazu u pramenů Gangy či s tím, co spatřují návštěvníci etiopských horských monastýrů. Mniši hnijící zaživa v zapadlých kobkách, mniši schovávající se před lidmi v poušti, mniši, kteří pijí jen tolik vody, aby nezemřeli žízní, mniši, kteří se celý život fyzicky týrají a zasazují si hluboké rány nožem. Autor klade důraz na poslušnost představeným mnichům směřující mnohdy až k vlastní smrti, nutnost plakat celoživotně slzy pokání a umrtvovat své tělo… Považuji podobné drsné metody za odchylku, která rozhodně není vhodná pro každého, která dokonce, jak potvrzuje autor, ani nemusí přinášet jakékoliv kýžené výsledky. Celý příspěvek

Apologie pravoslaví – Normani a Frankové (2)

Vyrovnání s Franky a Normany, pokus o zhodnocení jejich významu v utváření křesťanské Evropy. Volně navazuji na předcházející úvahy o vlivologii v křesťanství.

Capela Pallatina, normanská palatinská kaple v Palermu vystavěná v „byzantském“ (lépe románském = římském) stylu s arabskými a íránskými prvky okolo r. 1130 normanským sicilským králem Rogerem na místě starší kaple, která dnes tvoří kryptu

V současnosti hojně rozšířený názor říká, že pravými předky dnešních Evropanů jsou nordičtí „pohané“ a nikoliv křesťané, protože křesťanství je jakési cizí náboženství z Předního východu. Tato úvaha je odpovědí na první část uvedené námitky:

Moderní lidé v Evropě nejsou potomky archaických národů. Pouze do jisté míry v tom nejhrubším, biologickém slova smyslu, protože ztratili klíč k vlastním tradicím. [1] Celý příspěvek

Apologie pravoslaví – otázka „vlivologie“ (1)

Apologie pravoslaví v současném světě (či spíše v Evropě), jinak též vyrovnání s pohanstvím, s „Indoevropany“ a citlivé zúčtování s Normany. Patrně všechny polohy a omyly, které se zde pokusím nastínit, jsem kdysi sám intenzivně prožíval, takže tato apologie je zároveň vlastní retrospektivou. Rozvíjím při tom témata naznačená už v předcházející spenglerovské úvaze o lidských věcích a lidských rasách. Asi netřeba připomínat, že v této stati jsem zapracoval řadu podnětů vzešlých od svých slovenských přátel.

Gotická katedrála sv. Brigity v irském Kildare z počátku 13. století; zdroj: Wikimedia Commons

Celý příspěvek

Vznikání kultur a tradic

Jak vzniká kultura a její specifická forma náboženské tradice?

Volně navazuji na úvahy o Spenglerově filosofii dějin. Spengler stanul před velkými metafyzickými tajemstvími historie a jako agnostik je nechal principielně nezodpovězené: Kde se vzaly kultury a národy se svými specifickými tradicemi a vlohami, jak se stane, že někde na určitém místě na zemi zableskne světlo a vynoří se zcela nová kultura?  Jak vznikne kultura a její specifická forma tradice, odkud pochází prasymbol, zakládající mýtus, životní pocit na kterém je založena?

Kde se berou výjimečné osobnosti dějin, kde se vezme génius, který se narodí zcela průměrným rodičům? Jak se stane, že se ve společnosti felláhů, kuliů a barbarů narodí někdo nadprůměrně kvalitní? Jak a čím vzniká a zaniká společenská elita, ať už duchovní, vědecko-technická, politická nebo jiná? Celý příspěvek

Spenglerova filosofie dějin

převzato: Maraton 52 (2/2004), kráceno

V dějinách není určujícím činitelem rozum, ale cosi za ním, co lze nazvat podstatou, přirozeností, charakterem, duší určitého typu člověka, neboli v projevu člověka jeho vůlí. Zde působil na Spenglera Schopenhauer. V dějinách stejně jako v životě jednotlivce hraje rozum služebnou roli, vykonává jen to, co je dáno duší, co chce vůle, a hledá různé způsoby její realizace. Proto v dějinách nenacházíme jednotný proud umění, vědy, náboženství, filosofie, ale jejich různé styly podle příslušných typů lidských duší. Kdyby byl rozhodující rozum, byli by všichni lidé v podstatě stejní, byli by racionalisty a jednali by z racionálních důvodů. Jenže za racionalitou se vždy ještě něco skrývá, totiž to, co se racionálně sleduje, a to je racionalitou samotnou nevysvětlitelné. Staří Egypťané stavěli racionálně pyramidy, ale důvod, proč je stavěli, nelze pochopit z pouhého racionálna. Prvotní je vůle, skutečnost, že něco chtěli a tato vůle je výrazem jejich specifického charakteru, přirozenosti, duše. Celý příspěvek