Poznámky k funkci Pólu

kupole_300pxJistý bratr mě požádal o vysvětlení těchto řádek našeho Mistra [Muhji ad-Dín ibn al-Arabí], které nalezneme v sedmdesáté třetí kapitole Mekkanských iluminací [Futúhát al-Makkíjja]:

„Mezi svatými, nechť v nich Bůh nalezne zalíbení, jsou někteří Pólem. Jsou to ti, kteří v sobě svou vznešeností nebo z pověření vyšší mocí (bi-l-asála aw bi-n-nijába) integrují různé duchovní stupně. V širším slova smyslu je výraz Pól (al-Qutb) aplikován na všechny, kteří jsou středem některého duchovního stupně a kteří jej v danou dobu sami dokonale ovládají v jeho úplnosti. Někdy používáme výraz pól pro člověka obývajícího určité místo. Podobně, mistr (šajch) předsedající shromáždění je pólem. Pól v technickém slova smyslu bez dalšího určení je termín správně užívaný pouze pro jednu osobu v každé periodě, kterou není nikdo jiný než nejvyšší Pomocník (al-Ghawth).“ (1) Celý příspěvek

Reklamy

Poznámky k islámskému esoterismu

Ze všech tradičních doktrín pravděpodobně islám nejjasněji rozlišuje dvě komplementární součásti, které lze označit jako exoterismus a esoterismus. V arabských termínech je to šaría, doslovně „velká cesta“, společná všem, a haqíqa, doslovně „vnitřní pravda“, jež je majetkem elity, nikoliv na základě nějakého libovolného rozhodnutí, nýbrž podle skutečné povahy věcí, neboť ne všichni lidé mají schopnosti a „kvalifikace“ nutné k dosažení pravdy. Vzhledem ke své „vnitřní“ a „vnější“ povaze bývají exoterismus a esoterismus přirovnávány ke skořápce (qišr) a jádru (lubb) či ke kružnici a jejímu středu. Šaría zahrnuje vše, co se v západních jazycích nazývá „náboženství“ včetně sociální a legislativní složky, neboť obě v islámu spadají pod náboženství. Lze říci, že šaría obsahuje předpisy pro veškeré konání, zatímco haqíqa je čisté vědění. Je nutné si uvědomit, že díky tomuto vědění získává  i šaría vyšší a hlubší význam a smysl, a přestože si to ani mnozí vyznavači náboženství neuvědomují, haqíqa je jeho skutečným principem tak, jako obvod kružnice principiálně předpokládá střed. Celý příspěvek

„Hromoklín“

Ve zvláštním čísle časopisu Le Voile d’Isis věnovaném Tarotu napsal Auriger o arkánu z šestnáctého století: „Zdá se, že existuje vztah mezi padajícím kamením z věže zasažené bleskem a slovem Bethel, Božím domem, z něhož je odvozeno slovo bétyl, které u Semitů označuje meteority a nebeské kameny.“ Tato souvislost byla vyvozena na základě pojmenování tohoto arkánu La Maison Dieu (Boží dům), což je doslovný překlad hebrejského Beth-el. Zdá se nám, že zde ale došlo k záměně několika zcela odlišných věcí, jejichž objasnění může být zajímavé.

V první řadě je jisté, že meteority a nebeské kameny mají zásadní symbolický význam, neboť se jedná o „černé kameny“ vyskytující se v mnoha odlišných tradicích, počínaje kamenem „velké bohyně“ Kybelé a konče kamenem zasazeným do Ka’aby, který hraje roli v příbehu o Abrahámovi. Také v Římě existoval lapis niger, nemluvě o posvátném štítu sáliů [Martových kněží], o němž se říkalo, že byl vykován z meteoritu v Numových časech. (1) Tyto kameny lze jistě zařadit mezi bétyly, tj. kameny považované za Boží příbytky nebo jinými slovy za podporu určitých „duchovních vlivů“. Ale mohou být všechny bétyly stejného původu? Myslíme si, že nikoliv, nevidíme nic, co by podporovalo takový předpoklad, zejména co se týká Jákobova kamene, který podle knihy Genesis Jákob pojmenoval Bejt El, což je označení přenesené na celý kraj, kde měl Jákob svou vizi zatímco spal s hlavou opřenou o kámen. Celý příspěvek

Al Faqr

Podmíněné bytí lze definovat jako takové, které samo sebe nedovede odůvodnit. Důsledkem toho takové bytí nemá o sobě žádnou hodnotu a žádná jeho vlastnost nepochází z něho samého. To je rovněž případ lidského bytí a jakékoliv stvořené bytosti jakéhokoliv stupně, neboť veškeré diference mezi stupni univerzální Existence nejsou ničím ve vztahu k Principu. Všechny bytosti, lidské i jiné, jsou z toho důvodu ve všech ohledech plně závislé na Principu, „mimo něj nevzniká nic, absolutně nic“ (1). Vědomí této závislosti je to, co je v několika různých tradicích nazýváno „duchovní chudoba“. Bezprostředním důsledkem tohoto uvědomění je odstup, který bytost chová ke všemu stvořenému, neboť ví, že vše stvořené nemá žádnou hodnotu ani význam ve vztahu k absolutní Realitě. Tento odstup se znamená především odstup od plodů činnosti, jak učí jmenovitě Bhagavad Gita, odstup, díky kterému bytost unikne nikdy nekončícímu řetězu příčin a následků. Jedná se o „jednání bez chtění“ (niškáma karma), přičemž „jednání s chtěním“ (sakáma karma) je jednání s ohledem na plody činnosti. Celý příspěvek

Hieroglyf Pólu

Vrátíme se nyní k úvahám týkajícím se „zašpičatělé kamenné krychle“. Ve starých rukopisech je tato figura zakončena neobvyklým způsobem, kdy je na vrcholu pyramidy umístěna v rovnovážné pozici sekera. Tento symbol dokázal zmást i odborníky na zednářskou symboliku, kteří pro něj nedokázali najít uspokojivé vysvětlení. Nicméně, bývá zmiňováno, že sekera v tomto případě je vlastně pouze hebrejské písmeno qof. V tomto bodě se ve skutečnosti nachází klíč ke správnému řešení. Srovnání s odpovídajícím arabským písmenem qáf vede k mnohem významnějším závěrům, které stojí za zmínku, ačkoliv lidem ze Západu mohou přijít zvláštní, neboť nejsou zvyklí na podobný způsob uvažování. Celý příspěvek

Učení o zlatém věku u Platóna

Vybrané odstavce z dialogu Politikos o zlatém věku, primordiálním člověku a cyklické doktríně.

»Byl a ještě bude mezi starými bájemi mimo mnoho jiných věcí také ten div, který souvisí s vypravováním o sváru Atreově a Thyestově s převrácením západu a východu Slunce a ostatních hvězd, odkud totiž nyní vycházejí, dříve na to místo zapadaly, a vycházely na straně opačné, avšak tehdy bůh vydal svědectví Atreovi a převrátil to v nynější podobu. A také o kralování Kronově jsme od mnohých slyšeli. A což to, že dřívější lidé vyrůstali ze země a nerodili se jedni z druhých? Nuže tyto všechny věci jsou následky téhož děje a mimo ně nesčíslně jiných a ještě divnějších, ale z těch jedny pro délku času v paměti vyhasly, jiné jsou ve vypravování rozptýlené a bez vzájemné souvislosti. Celý příspěvek

Poznámky k symbolice orla

Višnu na Garudovi, Paříž, Musée Guimet

Višnu na Garudovi, Paříž, Musée Guimet

Většina současníků bude orla či orlici vnímat pravděpodobně jako emblém Říše či přímo jako její zástupný symbol – od doby Říma. Orel skutečně vedle fénixe a basiliška (1) vystupuje jako královské zvíře a jako takový je i jednou z „inkarnací“ Juppitera či Dia sestupujícího z Olympu. Zde doplníme několik poznámek a upozorníme na širší souvislosti týkající se orlů a příbuzných okřídlených bytostí.

Orel nebo pták se obvykle vyskytuje ve spojení s hadem, buď ve vzájemném souboji, například v souboji Garudy a Nágy, nebo ve vzájemné sympatii jako v případě okřídleného hada. Symbol okřídleného hada nacházíme mimo jiné v iniciační symbolice Hermova caduceu. Hermes je hermeneutes = vykladač bohů a psychopompos = průvodce duší zemřelých po březích Ókeanu do Hádu, jeho identifikace s egyptským Thotem dovoluje tvrdit, že Hermés, moudrost, je figurativním znázorněním principu inspirace u kněžské kasty a rovněž zástupným symbolem této kasty. Orel Garuda je zároveň dopravním prostředkem Višnua, což vyjadřuje mimo jiné ideu sestoupení božského Principu z nebes a v souvislosti s Říší ideu kněze-krále coby zprostředkovatele tohoto Principu. Budeme tedy tvrdit, že spojení solárních emblematických zvířat orla – hada, kde první odpovídá elementu vzduchu a druhý elementu ohně (2), vyjadřuje pontifikální iniciaci panovníka, který je králem a nejvyšším knězem, a tedy zároveň i  vysokým zasvěcencem (3). Celý příspěvek