Hésychasmus

nWr8I4Hésychasmus, řec. isychasmós (z isychia = klid, mlčení) představuje mystickou formu modlitby východní církve. Hesychastická modlitba směřuje k vnitřnímu klidu a čistotě duše. Hésychasmus zahrnuje řadu iniciačních stupňů, jejichž cílem je dojít k vidění táborského světla, tedy nestvořeného světla Božství. (1)

Těžištěm hésychasmu je tzv. ryzí, čistá, též srdeční modlitba. Jejím prostřednictvím dochází ke koncentraci mysli. Čistá modlitba společně s askezí (z řec. áskésis = cvičení) napomáhá dosažení neomezeného vnitřního klidu (hesychia), při němž je vybičována pozornost a probuzeno vědomí. Svatý Izák Syrský tento stav, jenž je vyšší než kanonická i čistá motlitba a je výchozí podmínkou přijímání daru vidění (theória, z řec. theorein = pozorovat), nazývá mlčením mysli. (2) Celý příspěvek

Výpisky z Temné noci sv. Jana od Kříže

The_Ladder_of_Divine_Ascent_Monastery_of_St_Catherine_Sinai_12th_centuryDo temné noci začínají duše vstupovat, když je Bůh postupně vytrhuje ze stavu začátečníků a začíná je uvádět do stavu těch, kteří prospívají. Tudy procházejí do stavu dokonalých, to je stav božského sjednocení duše s Bohem.

(…) Když se tito začátečníci cítí být horliví a pilní v duchovních věcech a zbožných cvičeních, pro jejich nedokonalost jim velice často z této vlastnosti vyroste jistý výhonek skryté pýchy. Odtud se také rodí jistá chuť, poněkud marnivá a častokrát velice prázdná, mluvit před ostatními o duchovních věcech a často také spíše o nich poučovat, než si je osvojit. Ve svém srdci odsuzují druhé, kteří se jim nezdají být tak zbožnými.

(…) Někteří z nich se příliš zarmucují, když vidí, že upadli do chyb. Častokrát dychtivě touží, aby jim Bůh odpustil jejich nedokonalosti a chyby, víc proto, že od nich chtějí mít pokoj, než kvůli Bohu. A nevídí, že kdyby jim je Bůh odejmul, stali by se snad ještě pyšnějšími a domýšlivějšími. Celý příspěvek

Tradicionalismus po r. 1945

Schuon

Frithjof Schuon (1907 – 1998)

Překlad vybraných pasáží z knihy Marka Sedgwicka Against the modern World, Traditionalism and the Secret Intellectual History of the Twentieth Century (Oxford University Press, 2004).

Zatímco pro Evolu byla druhá světová válka obdobím intenzivní činnosti, tradicionalismus se nacházel v jistém útlumu. Guénon byl v Egyptě obsazeném britskými jednotkami, zatímco většina ostatních tradicionalistů byla ve Francii obsazené německými jednotkami. Schuon se zdržoval v neutrálním Švýcarsku, Michel Vâlsan fungoval jako jeho muqaddam v Paříži. Korespondenci, kterou mezi sebou všichni tito udržovali, přerušila válka, ačkoliv jistou komunikaci do r. 1942 umožňoval diplomatický poštovní servis neutrální Brazílie. Études Traditionnelles přestaly být vydávány a Guénonovy práce nebyly ve Francii dostupné. Všechny zednářské aktivity utichly a zednáři byli pronásledováni. Celý příspěvek

Poznámky k funkci Pólu

kupole_300pxJistý bratr mě požádal o vysvětlení těchto řádek našeho Mistra [Muhji ad-Dín ibn al-Arabí], které nalezneme v sedmdesáté třetí kapitole Mekkanských iluminací [Futúhát al-Makkíjja]:

„Mezi svatými, nechť v nich Bůh nalezne zalíbení, jsou někteří Pólem. Jsou to ti, kteří v sobě svou vznešeností nebo z pověření vyšší mocí (bi-l-asála aw bi-n-nijába) integrují různé duchovní stupně. V širším slova smyslu je výraz Pól (al-Qutb) aplikován na všechny, kteří jsou středem některého duchovního stupně a kteří jej v danou dobu sami dokonale ovládají v jeho úplnosti. Někdy používáme výraz pól pro člověka obývajícího určité místo. Podobně, mistr (šajch) předsedající shromáždění je pólem. Pól v technickém slova smyslu bez dalšího určení je termín správně užívaný pouze pro jednu osobu v každé periodě, kterou není nikdo jiný než nejvyšší Pomocník (al-Ghawth).“ (1) Celý příspěvek

Poznámky k islámskému esoterismu

Ze všech tradičních doktrín pravděpodobně islám nejjasněji rozlišuje dvě komplementární součásti, které lze označit jako exoterismus a esoterismus. V arabských termínech je to šaría, doslovně „velká cesta“, společná všem, a haqíqa, doslovně „vnitřní pravda“, jež je majetkem elity, nikoliv na základě nějakého libovolného rozhodnutí, nýbrž podle skutečné povahy věcí, neboť ne všichni lidé mají schopnosti a „kvalifikace“ nutné k dosažení pravdy. Vzhledem ke své „vnitřní“ a „vnější“ povaze bývají exoterismus a esoterismus přirovnávány ke skořápce (qišr) a jádru (lubb) či ke kružnici a jejímu středu. Šaría zahrnuje vše, co se v západních jazycích nazývá „náboženství“ včetně sociální a legislativní složky, neboť obě v islámu spadají pod náboženství. Lze říci, že šaría obsahuje předpisy pro veškeré konání, zatímco haqíqa je čisté vědění. Je nutné si uvědomit, že díky tomuto vědění získává  i šaría vyšší a hlubší význam a smysl, a přestože si to ani mnozí vyznavači náboženství neuvědomují, haqíqa je jeho skutečným principem tak, jako obvod kružnice principiálně předpokládá střed. Celý příspěvek

„Hromoklín“

Ve zvláštním čísle časopisu Le Voile d’Isis věnovaném Tarotu napsal Auriger o arkánu z šestnáctého století: „Zdá se, že existuje vztah mezi padajícím kamením z věže zasažené bleskem a slovem Bethel, Božím domem, z něhož je odvozeno slovo bétyl, které u Semitů označuje meteority a nebeské kameny.“ Tato souvislost byla vyvozena na základě pojmenování tohoto arkánu La Maison Dieu (Boží dům), což je doslovný překlad hebrejského Beth-el. Zdá se nám, že zde ale došlo k záměně několika zcela odlišných věcí, jejichž objasnění může být zajímavé.

V první řadě je jisté, že meteority a nebeské kameny mají zásadní symbolický význam, neboť se jedná o „černé kameny“ vyskytující se v mnoha odlišných tradicích, počínaje kamenem „velké bohyně“ Kybelé a konče kamenem zasazeným do Ka’aby, který hraje roli v příbehu o Abrahámovi. Také v Římě existoval lapis niger, nemluvě o posvátném štítu sáliů [Martových kněží], o němž se říkalo, že byl vykován z meteoritu v Numových časech. (1) Tyto kameny lze jistě zařadit mezi bétyly, tj. kameny považované za Boží příbytky nebo jinými slovy za podporu určitých „duchovních vlivů“. Ale mohou být všechny bétyly stejného původu? Myslíme si, že nikoliv, nevidíme nic, co by podporovalo takový předpoklad, zejména co se týká Jákobova kamene, který podle knihy Genesis Jákob pojmenoval Bejt El, což je označení přenesené na celý kraj, kde měl Jákob svou vizi zatímco spal s hlavou opřenou o kámen. Celý příspěvek

Al Faqr

Podmíněné bytí lze definovat jako takové, které samo sebe nedovede odůvodnit. Důsledkem toho takové bytí nemá o sobě žádnou hodnotu a žádná jeho vlastnost nepochází z něho samého. To je rovněž případ lidského bytí a jakékoliv stvořené bytosti jakéhokoliv stupně, neboť veškeré diference mezi stupni univerzální Existence nejsou ničím ve vztahu k Principu. Všechny bytosti, lidské i jiné, jsou z toho důvodu ve všech ohledech plně závislé na Principu, „mimo něj nevzniká nic, absolutně nic“ (1). Vědomí této závislosti je to, co je v několika různých tradicích nazýváno „duchovní chudoba“. Bezprostředním důsledkem tohoto uvědomění je odstup, který bytost chová ke všemu stvořenému, neboť ví, že vše stvořené nemá žádnou hodnotu ani význam ve vztahu k absolutní Realitě. Tento odstup se znamená především odstup od plodů činnosti, jak učí jmenovitě Bhagavad Gita, odstup, díky kterému bytost unikne nikdy nekončícímu řetězu příčin a následků. Jedná se o „jednání bez chtění“ (niškáma karma), přičemž „jednání s chtěním“ (sakáma karma) je jednání s ohledem na plody činnosti. Celý příspěvek