Lidské rasy a árijská hermetická kultura

Článek Františka Kabeláka z časopisu Medium, ročník V, číslo 1, s. 8 –10 vyd. v Praze 31. ledna 1940

Zobrazení z hrobky Setiho I.

Základem hermetického bádání o původu hermetických kultur různých lidských ras je zjištění okultní kosmogonie, že každá pevnina na zeměkouli je krystalisací jiné oběžnice. Každá z pevnin měla svoje zvláštní obyvatelstvo, nesoucí určité odlišné rasové znaky a charaktery, takže na těchto pevninách dosáhly postupně svého vývoje rasy žlutá, červená, černá a bílá. Tento rasový vývoj děje se přesně v určitých cyklických údobích, ve kterých rasa prochází fázemi dětství, jinošství, dospělosti a stáří. Každá ze jmenovaných čtyř lidských ras měla svoji vlastní civilisaci a nezávisle na druhé vycházela ve svých základních civilisačních procesech z poznání Boha a tak odhalovala veliké zákony Bytí a Dění.

Každá ze zemských pevnin má svoje zákony involuce a evoluce, které se vzájemně doplňují, aby nedošlo k disharmonii na velikém těle Země. Následkem toho, když je lidská rasa jednoho kontinentu ve fázi staroby, plné poznatků a zkušeností, nachází se lidstvo druhé pevniny ve fázi zvědavého dětství a obráceně. Avšak zákony kterými se řídí stáří, nelze říditi dětství.

Hermetismus zná dobře všeobecný zákon přírodní, kterým se řídí život jedince, rasy, zemské pevniny, všeho lidstva, zeměkoule, planetárních soustav i celého vesmíru. Tento všeobecný zákon je nazýván zákonem cyklických údobí.

Tento zákon projevuje se dvěma velkými dobami vzestupu a sestupu, oddělených od sebe dalšími dvěma dobami, oznamujícími změnu ve směru činnosti. Srdeční tep děje se ve dvou údobích stažení a roztažení srdce, dech se skládá ze vdechu a výdechu . Toto stažení a roztažení srdce je odděleno dvěma přestávkami, vdech a výdech taktéž. Životní činnost prochází stále postupem bdění a spánku. Celkový život člověka je tomu obdobný, neboť má svoje údobí vzestupu a sestupu, dětství a dospělost, oddělených od sebe jinošstvím a stářím. Totéž se děje v životě národů, ras, lidstva v jeho celku, pevnin, zeměkoule, planetárních soustav a v celém vesmíru.

V životě zeměkoule vzájemná poloha země a slunce způsobuje den a noc, které jsou sloučením rána, poledne, večera a půlnoci. Rok je pro zeměkouli totéž, jako den pro člověka, neboť jaro a léto odpovídá době od půlnoci do poledne a je tak dobou činnosti; podzim a zima má vztah k době od poledne do půlnoci a jsou dobou produkce a odpočinku. Elektromagnetické období 520 let znamená pro zeměkouli totéž, co pro člověka jedem rok. Inklinace země k ekliptice a periodické přesouvání pólu zemského v platonických údobích 25000 let tvoří pro zemi jeden ze čtyř lidských věků.

Čtyři lidské rasy, malba z hrobky Setiho I., jedná se o součást širšího iniciačního (pohřebního) textu Knihy bran (Book of Gates); pozn.

Nejstarší rasou je nesporně rasa žlutá, která překročila svůj zenit již před mnoha a mnoha tisíciletími. Něco málo z trosek její obrovité civilisace zachránil se zbytkem věrných bájný Fo-hi, jak to dosvědčují triagramy Pah-kua, uspořádané králem Wenem. Několik důležitých zkazek veliké jasnosti a síly o civilizačních procesech, kterými procházela tato nejstarší lidská rasa, přináší podnes dochovaná kniha Li-Gi.

Avšak zánik jedné rasy dle zákona o cyklických údobích podmiňuje vzestup druhé. Rasa žlutá, žijící na pevnině východní zemské polokoule, byla vystřídána ve vládě nad světem rasou červenou, která vznikla na pevnině západní polokoule, v bájné Atlantidě. Červená rasa byla nucena stále se opakujícími přírodními katastrofami k veliké rozpínavosti. Značná část stále se stěhovala do hor střední a jižní Ameriky, další část zakládala osady v Evropě, a sice ve Španělsku, Baskicku, Bretoňsku a Itálii. Větev, usazená ve Španělsku, provedla asi před patnácti tisíciletími tažení na východ přes Francii a střední Evropu. Třetí proud červených, nemnoho tisíciletí před zkázou mateřské pevniny, zasáhl severní Afriku a Egypt. Historický Egypt, který již nezná původního střediska, ze kterého vyšla jeho kolonisace, je pouhým pomníkem bájné civilisace červených, asimilované potomky větve synů Ham ze čtvrté lidské rasy.

Již před tím se připravovala na jižní polokouli k výbojům rasa třetí, černá, pokolení kyklopů. Na západě byla silná, bohatá a vzdělaná Atlantis, dosud nepřemožitelná, na sklonku svého mužného věku. Proto se hlavní nápor černých obrátil na sever, tak že zaplavili Afriku vysoko nad rovník a úzkými proudy vnikli i do Evropy. Na severovýchodě podmanili si větší část Asie, kde žlutí starci stali se snadnou kořistí dravého jinošství černých obrů. V Asii se stal jejich hlavním opěrným bodem Ceylon a Indie, kde žlutá kultura byla černými úplně vstřebána.

Dosud neplodný sever obdržel klimatickými změnami příznivé podmínky k vytvoření čtvrté rasy, rasy bílé, která podporována příznivými podmínkami, rostla v počtu i síle. Jejich postup směřoval pralesy Ruska do jižní Evropy. Tento postup bílých na jih Evropy byl zastaven válečnickým uměním rasy černé.

Po tomto nešťastném pokusu přešli bílí Kavkaz a usadili se mezi západní Asií, Íránem, Mesopotámií a Arabií. Tam se později rozdělili přesouváním civilisačního pólu různými směry na tři skupiny: Hamity, Semity a Árijce.

Hamité, kteří se vrhli na jih a odtud do Afriky, rozdělili se na čtyři pranárody:

I. Ethiopy (Kuš), kteří se usadili v jižní Arábii, odkud přešli do dnešní Nubie a Habeše. Přijali do sebe mnoho krve černé rasy a na mnohých místech dokonce s černou rasou splynuli.

II. Egypťany (Micraim), kteří se usadili po obou březích Nilu, severně od Habeše. Splynuli s původními kolonisty rasy červené, jejíž tradici úplně převzali.

III. Libyjce (Put), kteří osídlili africké pobřeží Středozemního moře a kteří přijali hodně černé krve.

IV. Kananity, kmen fénický, který přijal příměsky krve červené a černé a kteří se po tomto asimilačním procesu usadili na pobřeží palestinském a syrském. Podmanili si moře a založili velikou a mocnou říši. V indických Puranách je tato říše nazývána Palištan, Palestina. Část z těchto Kánanitů šla dále na východ pod vedením Balliho (dle řeckých údajů Belus nebo Belos) a založili tak říši babylonskou, kde přijali příměsek krve žluté, promíchané černou.

Z těchto čtyř pranárodů Ham, kteréžto jméno znamená obyvatele teplých krajin, odvozuje se dalších 25 národů, vzniklých později.

Skupina Semitů se rozšířila po celé západní Asii, takže se na severu dotýkala asijských Árijců, na východě skupiny íránské, na západě Kánanitů, na jihu Ethiopů a ve středu měla početnou skupinu semitisovaných Hamitů.

Vzniklo z nich pět semitských národů: Asyřané, Elamité, Arpakšad, Ludim a Aram.

Z Aram odvozují se další: Uc, Chul, Gether a Maš. Z národa Uc vznikli Aramejci, Chaldejci a Edomité, z Arpakšad národy Peleg a Jaktan. Chaldejci se stali dědici kultury babylonské a současníky asyrské. Je proto zajímavé zjištění, velice důležité, že Chaldejec Abram, vyšedší ze snůšky prvků civilisace červené, žluté, dvojitého příměsku černé, zabarvených hamitsky a roubovaných na těle Semity, na útěku z města Ur Kasdim nalezl opět ideu monotheismu, ztracenou, jak se zdá, během dob ve strašlivé změti všech těchto civilisačních prvků a stal se jako Abraham praotcem židovského národa.

Název Semitů má ukazovati dle svého kořene (SEM) na určení tohoto kmene bílé rasy; mají býti nositeli pravého jména Božího. V další kapitole uvidíme, do jaké míry je to oprávněno.

Skupina třetí, árijská (japhitská), osídlila severozápadní Asii a část jižní a západní Evropy. Z této skupiny vzniklo sedm árijských pranárodů:

1. Kimrové (Gomer), kteří osídlili nejdříve taurický Chersones a severní pobřeží Černého moře. Později byli vytlačeni Skythy, takže procházeli po celé století přední Asií a jako takoví byli součástí sborů vojska Gogova při jeho útoku na Palestinu. Zmiňuje se o nich již Homér.

2. Skythové a Sarmati (Magog), Germáni a Slované, kteří osídlili Evropu mezi Volhou, Donem a Kavkazem. Jejich pozdější vládce Gog podnikl útok na přední Asii a Palestinu.

3. Medové (Madai) se usadili jižně a jihozápadně od Kaspického moře a stali se tak sloupem árijské skupiny íránské. Ztratili poprvé samostatnost roku 1230 př. Kr., kdy jejich král Pharnes byl poražen Ninen Asyrským, takže byli potom v područí semitských Asyřanů po pět století. Jejich ušlechtilost chválí židovský Talmud (Berachoth 8). Madja je názvem sanskrtským a znamená střed.

4. Řekové (Javan), kteří se vrhli do dnešního Řecka a odtud do Itálie, dále na ostrovy Egejského moře a do Malé Asie. Javan, syn Japhetův, nese v bibli totéž jméno jako praotec Jonů. Taktéž Indové nazývají Řeky Javona, právě tak Syřané, Koptové, Peršané atd.

5. Tibarenové (Thubal) usídlili se na východní straně Černého moře a jižně v Cilicii. Asijští Iberové na západě od Kolchis, dále Iberové v Albánii a ve Španělsku byli částí tohoto árijského národa.

6. Mošerové (Mešech) zabrali částečně zemi severně a jižně od Kavkazu, částečně severovýchodně od Černého moře.

7. Thrákové (Thiras) usadili se mezi Istrií a Egejským mořem v Makedonii, Illyrii až do Řecka a Malé Asie. Z těchto Thiras vyšli později Gótové.

Z těchto sedmi árijských pranárodů vyšli další: tři z Kimrů a čtyři z Řeků. Od Kimrů odvozuje svůj původ národ:

1. Aškenac, lid Ašem, známý v klínopisech pod jménem Aškuza, kmen čistě indogermánský, sídlil nejdříve za Donem a vedle Arménie, dále na severní straně Černého moře. Vrhl se přes Malou Asii a Hellespont do území nynější Říše a do Skandinávie, kde se jeho typ vyhranil.

2. Rifaové (Riphat), národ Karpat a Dacie, který položil základ k národu Keltů a který prodělal později veliké putování.

3. Thogarma, z nichž se odvozují Arménci, Gruzínci, Lezginci, Mingrelové, Frygové atd.

Od Řeků odvozují svůj původ čtyři arijské kmeny:

1. Aeolové (Eliša), pelasgický kmen v Thesalii, Euboi, Boetii, Aetolii atd.

2. Etruskové (Tharšiš), kteří nastoupili dědictví kolonie rasy červené ve staré Italii.

3. Obyvatelé ostrovů Kyperských (Cethim) ve východním Středomoří, navazivší na kulturu černou.

4. Dorové (Dodanim) v Illyrii, Makedonii, Epiru a hlavně okolo Troje.

Tak vypadá asi výčet a rozložení čtrnácti árijských národů, z nichž Medové stali se Asiaty a ostatní Kavkazany a Evropany. O invasi Árijců do Indie promluvíme v druhé kapitole. Biblický název pro Árijce (JAPHET), znamená dle svého hebrejského kořene rozšiřovatele kultury.

V krátkém přehledu tří lidských ras, které vytvořily svoje kultury před rasou čtvrtou, bílou, sledovali jsme jednu myšlenku: možnost zjistiti vliv těchto kultur na rasu bílou a stanovili styčné body tří dřívějších kultur s kulturou bělochů. Proto jsme také provedli rozdělení rasy bílé v její složky, jak se jevily v dochovaných zprávách a tradici na úsvitu dějin v mlhavém starověku. Náš přehled nečiní si nároku na ocenění historikovo, neboť vychází pouze z filosofického názoru hermetikova. Opíráme se v tomto směru nezávisle o filosofické dějiny, načrtané rukou geniálního gramatika Fabre d’Oliveta [dostupné zde, komentář ke knize zde] a o Tabuli Národů v Knize Stvoření [dostupné zde]. Tato tabule je neoprávněně přehlížena, neboť žádné dějiny světa nám nemohou podati lepších zpráv o bílé rase. Učený Knobel byl první, který provedl se zdarem vědecké zhodnocení této tabule národů (viz Knobel: Völkertafel der Genesis, Giessen 1850).

Kniha Stvoření je dokonce jedinou knihou starověku, která přináší ve své desáté kapitole etnografickou část pradějin bílé rasy. Etnografické úryvky v řeckých klasicích jsou v tomto směru velmi omezeny a ztrácejí se v pověstech o bozích a geniech, takže ve skutečnosti etnografie bible tvoří počátek dějin bílé rasy.

Zprávy o původu, řeči, osídlení a pozdějším rozšíření jsou nenahraditelným pramenem dějin západní Asie, severní Afriky a jižní Evropy. Osten, který by mohl vzniknouti námitkami, že zprávy bible jsou pouhými mythy, nebo subjektivními kombinacemi, je odstraněn v Pentateuchu samém. Mojžíš použil totiž jako pramene při sepisování svého díla prastarých knih, které jsou pro nás již dávno ztraceny: KNIHY SKUTKŮ ADAMOVÝCH, KNIHY OTCŮ, KNIHY VÁLEK TETRAGRAMMATU a KNIHY JAŠAR. Mimo těchto pramenů měl k disposici dochované tradice.

Biblická tabulka národů podává výčet potomků tří prapředků, synů Noahových. Na konci každé národnostní skupiny opakuje se výrok, udávající tři jednotící body různých národů: dle původu (toledoth), dle kmenové příbuznosti (mišpacha) a dle řeči (lešon). Neprovádí tedy nikde klasifikaci podle barvy, jasný důkaz, že zaznamenané národy vyšly z jediné společné rasy.

František Kabelák

[článek v PDF ke stažení zde]