Lidské věky a lidské rasy

František Kabelák uvádí, že hlavními prameny jeho výkladu biblické Tabule národů byli francouzský osvícenský spisovatel Fabre d’Olivet (1767 – 1825) a německý teolog August Knobel (1807 – 1863). V Kabelákově článku jsem se poprvé setkal s ideou čtyř lidských ras, které mají odpovídat jednotlivým lidským věkům a vzestupům jednotlivých kontinentů na zemi. Bylo pro mě o několik let později překvapujícím zjištěním, že tentýž názor vyslovil i René Guénon ve svých článcích věnovaných cyklické nauce Místo atlantské tradice v manvantaře a Několik poznámek ohledně jména Adam – tradice současného lidstva je tradicí rudé rasy pocházející ze zaniklé pevniny a historický Egypt byl původně jednou z kolonií této rudé rasy.

book_of_gates

reprodukce čtyř lidských ras v hrobce faraona Setiho I. (1)

S ideou čtyř lidských ras ovšem pracovali francouzští okultisté celé 19. století a evidentně není vůbec tak libovolná, jak se na první pohled zdálo, neboť má opodstatnění v některých autentických tradičních pramenech. Rudou rasu položil do Atlantidy rovněž Ignatius Donelly ve své pozoruhodné práci Atlantis, the Antediluvian World z r. 1882 [zde] a do Ameriky Gérard Encausse ve své Traité élémentaire de science occulte z r. 1888 [zde] – a právě u Gérarda Encausse čerpal Kabelák řadu svých názorů.

Základem hermetického bádání o původu hermetických kultur různých lidských ras je zjištění okultní kosmogonie, že každá pevnina na zeměkouli je krystalisací jiné oběžnice. Každá z pevnin měla svoje zvláštní obyvatelstvo, nesoucí určité odlišné rasové znaky a charaktery, takže na těchto pevninách dosáhly postupně svého vývoje rasy žlutá, červená, černá a bílá.

– František Kabelák, čas. Médium, 1940

Co mínil Kabelák slovy, že každá pevnina je „krystalizací jiné oběžnice“? Totožnou formulaci nacházíme u Gérarda Encausse. Podle jeho názoru Zemi postupně ovládly čtyři různé lidské rasy – žlutá rasa na východě v Asii, rudá rasa na západě v Americe, černá rasa na jihu v Africe a bílá rasa na severu v Evropě. Každá z těchto ras prošla fázemi mládí, dospívání, zralosti a stáří. Během vývoje každé rasy došlo k evoluci vědy a tradice, ale zároveň k involuci Božství přítomného v těchto rasách. Koloniemi rudé rasy ve starém světě jsou Británie, Bretaň, Španělsko, Itálie (Etruskové patřili k rudé rase) a především Egypt, který rudá rasa kolonizovala z Atlantidy, a odkud byla po Potopě světa předávána tajemství iniciace ostatním rasám. Encausse stejně jako d’Olivet rozvinuli myšlenku, že megalitické stavby nacházející se roztroušeně po obou březích Atlantiku jsou dědictvím kolonistů rudé rasy.

science_occulte

Gérard Encausse (Papus) – páté vydání Základů okultních věd z r. 1898

Každá ze čtyř ras měla vzniknout na odpovídající pevnině, přičemž čtyři pevniny jsou krystalizací čtyř oběžnic – chápáno doslovně – čtyř dávných měsíců či planet, které Země ve své geologické minulosti pohltila. Pátý kontinent uprostřed Tichého oceánu teprve vznikne pohlcením posledního zbývajícího Měsíce Zemí. Tyto bizarní fantazie Encausse převzal od „věštců“, kterých si vysoce cenil – prvním z nich byl Louis Michel z Figanres, venkovské spiritistické médium, kterému tyto zprávy údajně nadiktoval „vysoký duch“. Zaznamenal je a publikoval r. 1857 jakýsi Charles Sardou, jeden z žáků Michelova spiritistického kroužku. Druhým Encaussovým zdrojem je jistý belgický věštec jménem Jobard.

Ve spisech západních okultistů od počátku 18. století do současnosti se obvykle v určitém, předem neodhadnutelném poměru mísí fantastické vymyšlenosti a bludy s autentickými tradičními poznatky a čára oddělující hluboké vědění a vysokou mystiku od jarmarečního věštění nebývá zcela zřetelná. René Guénon komentuje v roce 1923 v jedenácté kapitole své práce Spiritistický omyl (L’Erreur spirite) Encaussovy vizionáře následovně:

Tito „věštci“ nemají obecně žádné vodící ideje teoretického či doktrinálního řádu, díky kterým by byli schopni poznat sami sebe a zarazit bludy vycházející z jejich fantazie, jež u nich bývá mimořádně vyvinuta. Pokud jsou tito „věštci“ ortodoxními mystiky, jejich přirozená tendence vidět bludy je bržděna a omezena na minimum. V jakémkoliv jiném prostředí nemají žádné zábrany a výsledkem je často téměř nenapravitelný chaos.

René Guénon 2004, 279

Guénon sám dal k dispozici seznam korespondencí a některá vodítka svému žáku Gastonu Georgelovi v soukromé korespondenci k chystaným knihám Les Rythmes dans l’Histoire (Rytmy dějin, 1937) a Les Quatre Ages de l’Humanité (Čtyři věky lidstva, 1949):

korespondence

– z dopisu Reného Guénona Gastonu Georgelovi, 29. prosince 1937

Kalpa představuje celkové trvání světa, nelze ji tedy zahrnovat do žádného vyššího cyklu. Je rozdělena do 14 manvantar, každá z nich představuje kompletní lidský cyklus. Následnost čtyř věků je součástí každé manvantary… Co se týká křesťanské tradice, ta zná pouze současnou manvantaru. To, co nazývá „koncem světa“ (přesnější je říkat „konec tohoto světa“), není nic jiného než konec současného lidstva… V tomto ohledu Pozemský ráj přirozeně odpovídá krta-juze čili zlatému věku naší manvantary. Vzhledem k tomu, že lidstvo žilo na pevninách, které již zanikly, je značně nepravděpodobné, že nějaké „prehistorické“ pozůstatky budou datovány tak hluboko, ve skutečnosti jsou staré přibližně 15 – 20 tisíc let, což je relativně nedávno. Musely by být nejméně třikrát starší, aby odpovídaly zlatému věku.

– René Guénon v dopise Gastonu Georgelovi, 4. října 1945

poznámky:

(1) Jedná se o ilustraci doprovázející pohřební, respektive iniciační text zvaný Kniha bran [zde]. Skrývání iniciační symboliky v pohřebních kontextech je, jak se zdá, typické pro všechny velké tradice Západu a souvisí patrně s metaforou iniciace coby „mystické smrti“, jež podmiňuje „druhé narození“. Zdá se, že ortodoxní křesťanské učení o nebeských celnicích obsahuje totožnou symboliku.

literatura:

  • Encausse, G. 1898: Traité élémentaire de science occulte. [online]
  • Godwin, J. 2011: Atlantis and the Cycles of Time, str. 48 – 49, 313 – 315.
  • Guénon. R. 2004: Spiritist Fallacy, str. 279 – 284.