René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům.

V této souvislosti ještě dodáme, že narozdíl od těch, kteří vyznávají zjednodušující, povrchní a racionalistická vysvětlení, si nemyslíme, že toto „zakrytí“ lze připsat pouhé nevědomosti, neboť je až příliš jasné, že mezi těmi, kteří byli svědky či dokonce účastníky této transformace, žádná podobná nevědomost nemohla existovat. Podobně také odmítáme tvrzení založené na rozšířeném moderním předsudku, jež se snaží zpětně promítat svou vlastní mentalitu do minulosti, že za touto transformací stály sobecké a politické zájmy, z nichž by ovšem těžko mohl vzejít nějaký užitek. Pravda je naopak taková, že dosáhnout rozdělení na exoterní a esoterní doménu, které je v souladu s tradiční orthodoxií, bylo přirozenou nutností. Jak jsme zmínili na jiném místě, záměna exoterní a esoterní domény je nejčastější příčinou vzniku heterodoxních sekt a není pochyb o tom, že toto bylo také prvotní příčinou vzniku některých starobylých křesťanských herezí. Tím se také nejlépe vysvětluje přijetí maximálních preventivních opatření proti této záměně, o jejichž účinku nelze pochybovat, ačkoliv, z jiného úhlu pohledu jsme v pokušení politovat, že jejich druhotným účinkem jsou téměř neřešitelné obtíže, které zabraňují hlubokému a úplnému studiu křesťanství.

Někdo by se mohl ptát, co se stalo v důsledku této změny s učením Krista, které už z definice tvoří základ křesťanství a ze kterého nelze slevit, aniž by došlo ke ztrátě křesťanství jako takového, nehledě na to, čím by bylo asi nahrazeno, aniž by došlo ke ztrátě mimo-lidského charakteru těchto nauk, bez něhož žádná autentická tradice nemůže existovat? Ve skutečnosti nebylo Kristovo učení touto transformací nijak dotčeno nebo pozměněno ve své literární podobě, a přetrvávání evangelijních textů jakož i dalších textů Nového zákona, které se evidentně datují do dob nejstarších fází křesťanství, je toho dostatečným důkazem. Co se změnilo byl způsob, jakým jsou chápány, nebo jinými slovy perspektiva, ze které jsou nahlíženy, a význam, který jim je přisuzován. Tím netvrdíme, že by toto nové chápání bylo nepravdivé nebo nelegitimní, neboť je samozřejmé, že jedny a tytéž pravdy lze aplikovat v různým doménách na základě korespondence mezi různými řády reality. Lze říci pouze to, že existují specifická pravidla pro ty, kdo jdou po iniciační cestě, a tato pravidla lze uskutečňovat pouze v uzavřené a kvalitativně homogenní společnosti, nikoliv na celospolečenské úrovni. To je vyjádřeno velmi zřetelně skutečností, že tato pravidla jsou považována za pouhé evangelní rady a nikoliv závazné povinnosti, z čehož plyne nejen to, že každý má kráčet po cestě evangelia podle svých osobních schopností (což je zřejmé), nýbrž i podle toho, v jakých podmínkách se zrovna nachází, což je asi tak vše, co lze rozumně vyžadovat od těch, kdo nevybočují z čistě exoterní praxe. Tato exoterní praxe může být definována jako nutné minimum k dosažení spásy“, což je také jediný cíl, kterého má být v exoterismu dosaženo.

Na druhou stranu, přestože existují pravdy srozumitelné exoterním i esoterním způsobem podle odpovídajícího stupně reality, existují také pravdy, které náležejí výhradně esoterismu, a ke kterým mimo něj neexistuje nic odpovídajícího. Takové pravdy se stanou zcela nesrozumitelnými, pokud jsou přeneseny do exoterní domény, přičemž jejich vyjádření je omezeno na čistě dogmatická prohlášení, ke kterým nelze připojit ani nejmenší vysvětlení. To je přesně to, co v křesťanství tvoří tzv. mystéria“ [tajiny], jejichž existenci by nebylo možné žádným způsobem odůvodnit, pokud bychom popírali esoterní povahu prvokřesťanství. Pokud toto víme, tak naopak vidíme, že se jedná o normální a nevyhnutelnou exteriorizaci, ke které došlo, když se z křesťanství stala specifická exoterní tradiční forma tak, jak jej známe dnes, přestože zachovala aspoň vzhledově všechny své doktríny a rituály.

pokračování zde

René Guénon