Z. Kratochvíl: Lesk a bída astrologie

U Anaximena a patrně i v dávném mýtu byla ještě i Země v téže rovině jako dráha Slunce a vyvýšena byla jen na severu“, kde byla bájná „severní hora“, která v noci zakrývá Slunce. V severských mytologiích zakrývá „severní hora“ Slunce i v zimě. Tato „severní hora“ bude později souviset i s výkladem pojmu „immum coeli“, který ale původně odpovídá egyptskému stínovému „dnu nebe“. Od Anaximena po Archeláa se staroevropské kosmologické podání racionalizuje a poněkud přizpůsobuje středomořským poměrům. Přes všechny úpravy (zvl. „šikmost“) se ale stále vše odvozuje z pohledu, který odpovídá podstatně vyšším zeměpisným šířkám polární oblasti. Je to náhoda, že Řekové sami spojují původ své kultury s dávným příchodem „Hyperborejců“, čili „dalekých Seveřanů“, a že jejich dávní hrdinové jsou plavovlasí? Egyptské kosmické mýty jsou naopak zkušenostní v jižních šířkách, možná ještě jižněji než leží Egypt. Slunce řádně „stoupá“ a pak „klesá“, jakoby kolmo.

Zdeněk Kratochvíl, 1991

: : :