V Indii je strom, který se nazývá Peridexion. Jeho ovoce je nejsladší ze všech, lahodné a velmi prospěšné. Tento strom poskytuje potravu holubicím, které na něm hnízdí a radují se z něho. Nachází se zde ovšem i had, který je nepřítelem oněch holubic. Had se ale stromu bojí a nemůže se přiblížit k holubicím ani k jeho stínu. Když se stín šíří podél západní části stromu, odplazí se had na východní stranu a naopak. Když se ale holubice vzdálí ze stínu stromu, had ji najde a zahubí.
Strom představuje Otce všech, dřevem je Kristus. Dřevo je strom života všem, kdo se jej drží [1], a který dává své ovoce v pravý čas [2]. Stín stromu je Duch svatý: „a moc Nejvyššího tě zastíní.“ [3] A dále: „Ochraňuj mě jako zřítelnici oka, skryj mě ve stínu svých křídel.“ [4] Tedy i my, pokud se držíme moudrosti, pojídáme ovoce Ducha, kterým je láska, radost, pokoj [5], jsme zastíněni stromem života. Pokud ale zbloudíme do temnoty, totiž k smilstvu, necudnosti, hrabivosti a zlé touze [6], přichází k nám Ďábel, neboť nejsme u stromu života, a lehce nás chytí. Proto také pravil svatý Pavel, který toto poznal: „Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ [7]
Tak krásně hovořil physiologus o stromě jménem Peridexion.
Strom Perindens, vlevo Oxford Bestiary (13. století), uprostřed Aberdeen Bestiary (13. století), vpravo Bestiary Harley (12. – 13. století) Zdroj: http://www.bl.uk/manuscripts/Viewer.aspx?ref=harley_ms_4751_fs001r
poznámky:
Etiopský a arménský překlad je s řeckým víceméně totožný, syrské a arabské verze obsahují další morální ponaučení.
Syrská redakce: Onen strom se svým stínem představuje božství Otce, Syna a svatého Ducha. Nejsladší a prospěšné plody, kterými se živí holubice, jsou slova svatého učení starého a nového zákona, která jako v Ráji jedí čisté holubice, jež nejsvatější holubici přijala ve křtu, tzn. svatého Ducha. Had, nepřítel holubic, je Ďábel, který holubici, dokud přebývá ve stínu stromu, nemůže ublížit, tedy dokud přebývá u Boha a čistě a svatě dodržuje jeho zákony.
Arabská redakce: Mnozí přirovnávají strom ke svaté církvi, sebe k holubici a hada k Ďáblu. A tak pokud setrváváme v církvi, ve čtení Písma a ve víře, horlivě vyhledáváme modlitbu a pokoru, nezmůže proti nám Ďábel nic. Ale pokud se staneme chtivými a odpadáme od půstu a modliteb, slábne víra v našich srdcích, zahubí nás Ďábel, který nás najde a vnukne do našich srdcí nepoctivé myšlenky, jež vedou ke zlým skutkům. Proto prosme našeho Pána a Boha, aby se slitoval, prokázal milosrdenství a posílil nás v naší službě a utvrdil ve víře. Jemu patří sláva na věky. Amen.
Pracovní překlad přes německý zdroj: Der griechische Physiologus und seine orientalische Übersetzungen, 1898 (str. 93 – 94).
Physiologus, doslovně přírodní vědec, řecký křesťanský text datovaný tradičně do 2. století a připisovaný neznámému alexandrijskému autoru či přímo Klementu z Alexandrie. Text byl postupně přeložen do řady jazyků (arménština, latina, arabština, amharština, syrština a další), stal se podkladem středověkých bestiářů a silně ovlivnil západní ikonografii.
Podle zavedených etymologií je název stromu Peridexion transliterací řeckého παράδεισος / paradeisos (zahrada) a perského paradéša ve stejném významu. [8]
Friedrich Lauchert (Strassburg, 1889, odkaz zde) hledá původ legendy v rozvedení podobenství z Evangelia: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi; ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ (Marek, 4, 30 – 32)
„Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ (Matouš 13, 31 – 32)
Druhým pramenem se jeví být antická historka o jasanu, který údajně odpuzuje hady. Ti nesnesou ležet v jeho stínu, dokonce ani za úsvitu či soumraku. Tuto historku uvádí Plinius Starší v Kapitolách o přírodě (Historia naturalis), kniha XVI, kap. 24 (angl. překlad zde).
Citace Písma uvedeny podle ČEP:
[1] Přísloví 3, 18: Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
[2] Žalm 1, 3: Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
[3] Lukáš 1, 35: Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
[4] Žalm 17, 8
[5] Galatským 5, 22 – 23: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.
[6] Koloským 3, 5: Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.
[7] Galatským 6, 14
[8] Ve staroslověnském překladu je stromem dub, což svádí k tomu vidět v názvu Perunův dub. Karnějevova edice staroslověnského Physiologu (odkaz zde, strana 340) uvádí transliteraci: O dubě pěriděksiistěm. Jesť dub vo Indii. Pěrediksi tako zovom.
slavonie.wordpress.com 