Author Archives: Mars Ultor

Symbolika severu v Písmu

henochO všech velkých tradičních formách Západu – soudě aspoň na základě toho, co z těchto tradic přežilo do současnosti – lze říci, že jsou relativně mladé a byly zformovány během současného temného věku. Z toho důvodu jsou také podmínkám temného věku nejlépe přizpůsobené, jsou nejduchovnější a nejméně zatemněné, což vyplyne zejména při porovnání s předpotopními tradicemi, které nacházíme i na Západě tu a tam obvykle v pokleslé a zdegenerované podobě pohanství, pověry nebo folklóru. (1)

Navzdory tomu i v Písmu a v obrovské mase apokryfní / pseudepigrafní literatury společné všem abrahamovským tradicím nacházíme zlomky a zkazky předpotopních tradic a vědomostí, ke kterým se prakticky již od prvních století po Kristu soustředí zájem jak esoterní literatury v nejlepším slova smyslu, tak i pokleslé záhadologie. (2) Pokud srovnáváme starší a mladší překlady Písma, nelze se ubránit dojmu, že právě nejzajímavější pasáže s postupem času „mizí v překladu“. (3) Jednou z těchto ozvěn předpotopních tradic je vzpomínka na nejzazší sever coby primordiální středisko Tradice a místo prvopočátku i konce. O něco jasněji ji nacházíme formulovanou u antických spisovatelů (Hyperborea).

Ve starozákonní tradici má severní strana obvykle eschatologickou úlohu Božího hněvu a umístění Božího trůnu. V apokryfní literatuře se přidává i příslib, že Pozemský ráj, o němž Mojžíš výslovně uvádí, že se nacházel na východě, bude z Východu či Západu s přelomem věků přesazen opět na Sever. Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

Logismoi

prostration1Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek

O pevném a trvalém rozhodnutí

asceticsChceš-li zachránit svou duši a získat věčný život, povstaň ze své letargie, učiň znamení kříže a řekni: Ve jménu Otce, Syna a svatého Ducha. Amen.

Víra nevychází z rozumování, ale z činů. Žádná slova a spekulace nýbrž zkušenost nás učí, kým je Bůh. Abychom měli čerstvý vzduch, musíme otevřít okno. Kdo chce být opálený, musí ven na slunce. Získat víru není jiné. Nikdy nedosáhneme cíle sezením na místě v pohodlí a čekáním, říkají svatí otcové. Nalezený syn ať je naším vzorem. I vstal a šel ke svému otci. (Lukáš 15:20)

Jakkoliv jsi obtěžkaný a svázaný pozemskými okovy, nikdy není pozdě. Nikoliv bezdůvodně je psáno, že Abraham byl ve věku sedmdesáti pěti let, když se vydal na cestu. Pracovník, který přijde v jedenáct, dostane stejnou mzdu jako ten, který přišel první.

Nikdy nemůže být ani příliš brzy. Nikdy není moc brzy na to začít hasit lesní požár. Nebo chceš vidět svou duši zpustošenou a spálenou?

Při křtu jsi dostal příkaz rozpoutat neviditelnou válku proti nepřátelům své duše. Povstaň nyní. Příliš dlouho jsi otálel naplněn lhostejností a leností, mnoho cenného času jsi promrhal. Proto musíš začít opět od začátku. Čistotu obdrženou křtem jsi nechal bídným způsobem pošpinit.

Povstaň tedy, ale nadobro a bez otálení. Neodkládej své rozhodnutí na dnešní večer, na zítřek, na později, až doděláš to, na čem teď pracuješ. Toto prodlení může být fatální.

V tomto okamžiku, ve chvíli, kdy učiníš své rozhodnutí, se projeví, že jsi odložil své staré já a začal nový život s novým směřováním a novým způsobem. Povstaň tedy. Neměj strach a řekni: Pane, pomoz mi nyní začít. Pomoz mi! Protože Boží pomoc je to, co potřebuješ především.

Drž se svého rozhodnutí a neotáčej se zpět. Dostali jsme varování v podobě Lotovy ženy, která se proměnila v solný sloup, když se ohlédla zpět. (Genesis 19:26) Odhodil jsi svou starou osobnost, trosky nech ležet na zemi. Jako Abraham jsi zaslechl hlas Pána: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. (Genesis 12 :1) K této zemi musíš nasměřovat veškerou svou pozornost.

Tito Colliander

Way of the Ascetics: The Ancient Tradition of Discipline and Inner Growth, 1. kapitola

pracovní překlad z angličtiny

 

Poznámky k výkladu biblického jména Gomer

noah

Patriarcha Noe, ikona z monastýru Stavronikita (Athos)

Již delší dobu se můj zájem soustředí okolo nedokončeného článku okultisty Františka Kabeláka z r. 1940 Lidské rasy a arijská hermetická kultura, který poprvé upoutal mou pozornost okolo r. 2008. Ke svým zdrojům, z nichž odvozuje rodokmen bílé rasy, řadí Kabelák vedle Fabrea d’Olivet také německého teologa a starožitníka Augusta Knobela (Völkertafel der Genesis, 1860).

Následuje Knobelův komentovaný překlad k biblickému jménu Gomer, přičemž nad jistou naivitou, se kterou přistupuje celé 19. století k pojmu národ, přimhouříme oči. Platí zde více než jinde Spenglerovo konstatování „domnívají se, že píší dějiny národů, ve skutečnosti píší dějiny jmen.“ Nicméně i dějiny jmen, jakkoliv mohou i nemusí znamenat pokrevní příbuzenství nebo národnost ve smyslu německého Blut- und Schicksaalgemeinschaft, mají hodnotu vyjadřující spřízněnost tradic či duchovní návaznost. Ve středu každého duševního útvaru, který chápeme jako národ, je hluboce prožívaný mýtus, tedy práce skutečného etnografa starověku nespočívá v porovnávání jmen a jazykových forem, ale v morfologii a topografii duší starověkých lidí. Celý příspěvek

Tři druhy askeze

heiliger-antoniuspsáno 11. 11. 2013 pro Gornahoor.net

V souladu se stupni hierarchie spiritus, anima, corpus / pneuma, psýché, sóma / duch, duše, tělo rozlišujeme tři druhy askeze, tři druhy sebeovládání: askezi duchovní, duševní a tělesnou. Duchovní askeze neboli mentální askeze je askezí myšlenek, cvičením myšlenek. Duševní askeze představuje cvičení charakteru [1]. Tělesná askeze znamená cvičení jednání a chování.

Klíčem k úspěšnému provádění askeze je cvičení v souladu s hierarchií: Každý impuls napadá nejprve mysl v podobě myšlenky. Špatná myšlenka následně podnítí vášeň. Teprve vášeň coby porucha charakteru podnítí chybné jednání (a nikoliv naopak). Proto počátkem každé úspěšné askeze je okamžité potlačení nevhodné myšlenky, nevhodného mentálního impulsu. [2]

Vtírající se myšlenky potlačujeme tak, že je nebereme na vědomí a nevěnujeme jim pozornost. Tímto způsobem zároveň pročišťujeme mysl a prohlubujeme své vědomí.

Jestliže ale nerespektuji tuto hierarchii askezí a připouštím do své mysli tvary, kterým se zpětně snažím vzdorovat, v lepším případě je pouze převrstvuji, upozaďuji nebo vytěsňuji do podvědomí, vytvářím si tak nebezpečnou polaritu, která se dříve či později projeví. [3] Jestliže si toto neuvědomuji a zabývám se bojem s neustálým přílivem nepřátelských myšlenek, svodů, obrazů a tvarů, pouze sám sebe oslabuji, vyčerpávám a podlehnutí je jen otázkou času.

Přestat se ztotožňovat se svými myšlenkami a potlačit všechny nevhodné myšlenky je počátkem a klíčem k veškeré askezi a tím i k vítězství ve velké svaté válce, jehož odměnou je probuzení a nabytí středu světa, v němž sídlí velký mír. [4] Celý příspěvek

Atlantida Ignatia Donnellyho

donnelly_1924_IIV roce 1882 vydal americký kongresman Ignatius Donnelly knihu Atlantida, Předpotopní svět (Atlantis, The Antediluvian World), jež vyšla i v českém překladu r. 1924 v Praze. Kniha zaznamenala velký ohlas a byla z ne zcela pochopitelných důvodů považována za přelomové dílo v žánru „hledání bájného kontinentu“.

Dnešní čtenář se těžko zbavuje dojmu, že Ignatius Donnelly byl zcela poddán tradičním, ne-li okultním naukám o červené rase a jejích koloniích na obou březích Atlantiku (řadu závěrů má podobných s René Guénonem ale i Helenou Blavatskou). Tyto názory se pak zřejmě pokusil zpětně napasovat do vědecko-materialistických pozic. Jen tak si lze vysvětlit, proč má Donnelly skutečně vynikající intuici, ale kdykoliv se pustí do vědecké práce, působí mimořádně hloupě, přičemž neobstojí ani námitka, že jde o dobovou úroveň vědy. (1)

Celý příspěvek