Category Archives: Atlantis & Hyperborea

Atlantida Ignatia Donnellyho

donnelly_1924_IIV roce 1882 vydal americký kongresman Ignatius Donnelly knihu Atlantida, Předpotopní svět (Atlantis, The Antediluvian World), jež vyšla i v českém překladu r. 1924 v Praze. Kniha zaznamenala velký ohlas a byla z ne zcela pochopitelných důvodů považována za přelomové dílo v žánru „hledání bájného kontinentu“.

Dnešní čtenář se těžko zbavuje dojmu, že Ignatius Donnelly byl zcela poddán tradičním, ne-li okultním naukám o červené rase a jejích koloniích na obou březích Atlantiku (řadu závěrů má podobných s René Guénonem ale i Helenou Blavatskou). Tyto názory se pak zřejmě pokusil zpětně napasovat do vědecko-materialistických pozic. Jen tak si lze vysvětlit, proč má Donnelly skutečně vynikající intuici, ale kdykoliv se pustí do vědecké práce, působí mimořádně hloupě, přičemž neobstojí ani námitka, že jde o dobovou úroveň vědy. (1)

Celý příspěvek

Fabre d’Olivet o původu bílé rasy

fabre_d_olivetPřed více než deseti lety upoutal naši pozornost článek českého okultisty Františka Kabeláka Lidské rasy a arijská hermetická kultura z r. 1940. Jedná se o fragment širší Kabelákovy práce, kterou je velmi obtížné dohledat, pokud se vůbec do současnosti dochovala. V autorově stručném výkladu nacházíme několik styčných bodů s poznámkami Reného Guénona o červené rase Atlantidy (kterého ovšem s mystifikátory, fantasty a okultisty není vhodné spojovat).  Pokus porozumět některým sporným bodům Kabelákovy práce nás dovedl až ke zdrojovému textu francouzského svobodného zednáře a okultisty Antoine Fabre d’Oliveta (1767 – 1825), z něhož F. Kabelák čerpal informace. Celý příspěvek

Hledání mytických dějin Jižní Ameriky

Komentované úryvky z českého vydání knihy Popol Vuh v překladu Ivana Slavíka z r. 1976.

vydání knihy Popol Vuh z r. 1976 v překladu Ivana Slavíka

vydání knihy Popol Vuh z r. 1976 v překladu Ivana Slavíka

„Vlastní, ezoterický – laickému čtenáři na první pohled nikoli jasně patrný – smysl knihy byl však jistě především sakrální. Byla to kniha posvátná. Vniknout dnes do tohoto tajného a zasutého smyslu je nesnadné, nicméně řada odborníků pokládá za nejhlubší průnik k jejímu jádru výklad francouzského profesora Rafaela Girarda, ředitele Etnografického institutu v Hondurasu, podaný v samostatné knize o Popol Vuh roku 1954. Girard se domnívá, že ústředním tématem Popol Vuh je symfonie času, myticky pojaté dějiny světa. Vychází přitom z katastrofického pojetí vesmíru, jak se s ním setkáváme u většiny předkolumbovských kultur a podle něhož svět již čtyřikrát vznikl a čtyřikrát byl zničen. Podle Girarda tři hlavní oddíl Popol Vuh nejsou v čase následné, ale souběžné,a každý z nich je rozdělen na čtvero katastrofických věků. Celý příspěvek

Karl Zschaetzsch a „árijská Atlantis“

Starověké představy o původu vlastního národa spojené s bájnými kontinenty (bez ohledu na to, zda byly chápány doslovně, symbolicky či jinak), byly sice po dlouhou dobu zastíněny žánrem biblických genealogií a trójských legend, ale již v 17. století se znovu objevují jako sekularizovaná verze mýtů o pozemském ráji, o němž sice Starý zákon uvádí, že se nacházel ad orientem, ale nebylo to mezi učenci a církevními otci nikdy všeobecně přijímáno. Hledání ztracené pravlasti a obrazy zlatého věku se pravidelně objevují společně s poptávkou po zpřítomnění prvopočátků a obnovení Státu. Nauka o zlatém věku se stává oficiální římskou ideologií v době císařství a obrazy bájné země na Západě či na Východě (ostrov svatého Brendana, království kněze Jana a d.) opět krystalizují v imaginaci německého středověku. Nalezení skutečného Slunečního státu v 16. století – totalitní říše Inků v Peru – snad bylo podkladem Campanellových politických představ a ideologie „solárního“ absolutismu v Evropě. Celý příspěvek

Kolébka lidstva v myšlení starověkých Řeků

Ve středu Oceánu je Bílý ostrov mocného Dia, kde se nachází hora Ida a kolébka naší ra

Ve středu Oceánu je Bílý ostrov mocného Dia, kde se nachází hora Ida a kolébka naší rasy. – Æneas

Ohledně původu lidstva panovala mezi řeckými spisovateli, jak píše Preller, „velká rozmanitost názorů“. Tuto rozmanitost z části vykládá rozmanitostí přírodního prostředí prvních obyvatel: někteří obývající zalesněné kopce si přirozeně představovali, že první lidé přišli odtud. Obyvatelé údolí se přirozeně domnívali, že první lidé vzešli z vod. Přesvědčení asijských Řeků, že první zástupci lidské rasy byli stvořeni ze stromů, označuje za „dost podivné“. (1) Co kdyby bylo zjištěno, že všechny tyto zmínky jsou zlomky velmi staré víry, podle níž vzešel člověk z Hory všech hor, zdroje všech vod, zpod Stromu všech stromů! Celý příspěvek

Bájné plavby do jiných světů

Brandan a jeho druzi objevují křišťálový palác; ilustrace z dětské obrázkové knihy Mýty a legendy amerického kontinentu

Brandan a jeho druzi objevují křišťálový palác; ilustrace z dětské obrázkové knihy Mýty a legendy amerického kontinentu

V záslužné edici Memoria medii aevi (Paměť středověku) nakladatelství Argo vyšla r. 2010 kniha Bájné plavby do jiných světů podepsaná trojicí autorů. Vedle plaveb do bájných zemí na Západě podle irských tradic má práce bezprostřední vztah k Čechám, neboť obsahuje i vyprávění o plavbě svatého Brendana z Krumlovského obrazového kodexu /kdo nevěděl, že se tento pramen dochoval v jižních Čechách, toho potěší, že v práci je zahrnut bilingvní překlad s reprodukcí originálních ilustrací/.

Čtenář, který ví, jak mýty typu hero’s quest, itineráře a cestopisy do bájných zemí číst – totiž jako obrazné popisy duchovní cesty a iniciačních zkoušek, kde jednotlivé ostrovy či zastávky odpovídají iniciačním stupňům ve shodě s nebeskými sférami či Božími příbytky /maqám ul illahi/ – ocení velmi krátkou ukázku z veršovaného příběhu ze 7. století o plavbě Brana, syna Febalova. Celý příspěvek

Poznámky k šambhalskému mýtu

zkrácené ukázky z knihy Luboše Bělky Buddhistická eschatologie

Nikolaj Roerich (1930): Cesta do Šambhaly

Nikolaj Roerich (1930): Cesta do Šambhaly

„Pro prosté Tibeťany, Mongoly, Burjaty, Bhútánce atp. je Šambhala „čistou zemí“, rájem, který se nachází na Zemi a tím se liší od jiných buddhistických rájů. A je také narozdíl od nich zapojená do „dějin Země“; ostatní ráje, jako je např. Tušita, slouží ve vztahu k zemi jenom jako místo, odkud přicházeji buddhové, jako byl například Buddha Šákjamuni, či bude Buddha Maitréja, jinak však toho s pozemským životem mnoho společného nemají. “ (s. 27) Celý příspěvek