Category Archives: Cyklická doktrína

Symbolika severu v Písmu

henochO všech velkých tradičních formách Západu – soudě aspoň na základě toho, co z těchto tradic přežilo do současnosti – lze říci, že jsou relativně mladé a byly zformovány během současného temného věku. Z toho důvodu jsou také podmínkám temného věku nejlépe přizpůsobené, jsou nejduchovnější a nejméně zatemněné, což vyplyne zejména při porovnání s předpotopními tradicemi, které nacházíme i na Západě tu a tam obvykle v pokleslé a zdegenerované podobě pohanství, pověry nebo folklóru. (1)

Navzdory tomu i v Písmu a v obrovské mase apokryfní / pseudepigrafní literatury společné všem abrahamovským tradicím nacházíme zlomky a zkazky předpotopních tradic a vědomostí, ke kterým se prakticky již od prvních století po Kristu soustředí zájem jak esoterní literatury v nejlepším slova smyslu, tak i pokleslé záhadologie. (2) Pokud srovnáváme starší a mladší překlady Písma, nelze se ubránit dojmu, že právě nejzajímavější pasáže s postupem času „mizí v překladu“. (3) Jednou z těchto ozvěn předpotopních tradic je vzpomínka na nejzazší sever coby primordiální středisko Tradice a místo prvopočátku i konce. O něco jasněji ji nacházíme formulovanou u antických spisovatelů (Hyperborea).

Ve starozákonní tradici má severní strana obvykle eschatologickou úlohu Božího hněvu a umístění Božího trůnu. V apokryfní literatuře se přidává i příslib, že Pozemský ráj, o němž Mojžíš výslovně uvádí, že se nacházel na východě, bude z Východu či Západu s přelomem věků přesazen opět na Sever. Celý příspěvek

Učení o zlatém věku u Platóna

Vybrané odstavce z dialogu Politikos o zlatém věku, primordiálním člověku a cyklické doktríně.

»Byl a ještě bude mezi starými bájemi mimo mnoho jiných věcí také ten div, který souvisí s vypravováním o sváru Atreově a Thyestově s převrácením západu a východu Slunce a ostatních hvězd, odkud totiž nyní vycházejí, dříve na to místo zapadaly, a vycházely na straně opačné, avšak tehdy bůh vydal svědectví Atreovi a převrátil to v nynější podobu. A také o kralování Kronově jsme od mnohých slyšeli. A což to, že dřívější lidé vyrůstali ze země a nerodili se jedni z druhých? Nuže tyto všechny věci jsou následky téhož děje a mimo ně nesčíslně jiných a ještě divnějších, ale z těch jedny pro délku času v paměti vyhasly, jiné jsou ve vypravování rozptýlené a bez vzájemné souvislosti. Celý příspěvek

Lov kalydónského kance

Guénonův výklad mýtu o lovu kalydónského kance je zde. Následují přepisy podání mýtu podle Homéra a Ovidia. V Homérově podání příběh vypravuje Nestor trucujícímu Achilleovi ve snaze přesvědčit jej, aby se udobřil s Agamemnónem a pomohl odvrátil útok Trójanů na achájský tábor. V Ovidiově verzi je Nestor sám účastníkem lovu.

V obou verzích svolal honbu kalydónský princ Meleagros, který podle Homéra kance – emblematický symbol kněžské kasty a hyperborejské tradice – zabil. Lovci se po zabití kance pohádají o kořist, kterou získá lovkyně Atalanté – personifikace Atlantis, jež zasadila první ránu. Podle Homéra válčí o kořist Aitólští s Kúréty, podle Ovidia během hádky lovců Meleagros zabije své dva strýce a nakonec je sám z pomsty zabit svou matkou královnou. V této zprávě lze vidět, že vzpoura proti kněžské kastě započala v samotné Atlantidě či mezi dědici její tradice a také následný spor o nástupnictví hyperborejské tradice.
Celý příspěvek

Vladislav Zadrobílek o nástupu atlantské tradice

Zkrácena ukázka z mýtoetymologických esejů D. Ž. Bora pojednávající o významu a změnách kořene *AR a nástupu atlantské tradice.

»Sonanty R a L můžeme mýtoetymologicky označit za ústa a srdce. Hrčivé rrr vyjadřuje ideu pohybu, často násilného, krušivého, kruhového. Souvisí s prouděním vody (s řinutím, roněním a vrásněním, srv. řecké RHÉO, teku, RHEUMA, tok, st. ind. RINÁTI, řinouti, téci; řeka RÝN, RHEIN) a světla. RIT-runa souvisí s pohybem a to ve všech shora uvedených významech. Odtud blízkost slov s významy tryskat, zářit, paprskovat (srv. bůh Slunce v Egyptě RE, sumerské ARA, svítící, zářící, st. egypt. ARI, světlo, hebrejské OR, AUR, AOR, světlo, plamen, oheň, st. ind. ARKÁ, paprsek, Slunce, penis erectus, ARYEV, Slunce, finské AURINKO, slunce, maďarské ARANY, zlato, latinské AURUM, zlato, AURORA, zlatý východ slunce, atd.) Božským hieroglyfem je zde bůh Slunce RE, z jehož slzí se prý zrodili lidé.« (Bor 1993, 169) Celý příspěvek

Několik poznámek k doktríně kosmických cyklů

bohyně Kálí

bohyně Kálí

Vzhledem k náznakům, které tu a tam poskytujeme ohledně indické doktríny kosmických cyklů a jejích ekvivalentů v jiných tradicích, býváme často tázáni, zda bychom publikovali pokud ne přímo její úplný výklad, tak aspoň přehled postačující k odhalení základních rysů. To je ale vpravdě téměř nemožný úkol nejen proto, že tato otázka je sama o sobě velmi komplexní, ale především kvůli extrémním obtížím vyjádřit ji v evropských jazycích a způsobem pochopitelným současné západní mentalitě, která s tímto způsobem myšlení nemá žádnou zkušenost. Vše, co podle našeho názoru lze učinit, je pokus vyjasnit několik bodů pomocí následujících poznámek, které mohou spíš poskytnout vodítko k jejímu významu než jejímu skutečnému výkladu. Celý příspěvek

Tradiční učení o lidských věcích

Reaktualizace primordiálního člověka a zlatého věku, německý kalendář Das neue Volk

Aktualizace obrazu primordiálního člověka a zlatého věku, německý kalendář Das neue Volk

Přehled tradičních podání mýtu o čtyřech lidských věcích, do nichž Hésiodos vkládá pátý lidský věk – věk homérských hrdinů od Tróje, kteří neodešli do Hádu, nýbrž do rajského Elysia – jako možnost restaurace zlatého věku. Walter Burkert se na základě podobností mezi Hésiodovou Theogonií a churritsko-chetitským mýtem o Kumarbim domnívá, že Hésiodos zpracoval východní mýtus, který v 8. století pronikl do řecké tradice. Jeho prostřednictvím tedy mělo dojít k výrazné orientalizaci řeckého náboženství. Tyto prý původně chaldejské a churritské mýty mají mít podle některých badatelů poslední ohlas v učení o čtyřech světových královstvích v biblické knize Daniel. Připouštím, že je to možné, ale nemyslím si to. Naše poznámky uvádíme citacemi Homéra a Hésioda, což jsou podle autorit jako Hérodotos z Halikarnassu zakladatelé řeckého náboženství, kteří měli žít přibližně okolo roku 900 př. Kr. (čtyři sta let před Hérodotem). Dobu, kdy byla sepsána Odysseia, si netroufáme odhadnout, Hésioda bychom zařadili do 7. – 8. stol. př. Kristem.
Celý příspěvek

Několik poznámek ohledně jména Adam

V předchozím článku jsme psali, že doslovný význam jména Adam je „rudý“ a že v tom lze spatřovat indicii spojení mezi hebrejskou a atlantskou tradicí, která byla tradicí rudé rasy. Na druhou stranu náš kolega Argos ve svém zajímavém článku „o některých mystériích krve“ navrhuje odvození, které se zdá být odlišné. Poté, co se odvolává na běžnou interpretaci „pocházející ze země“ se táže, zda nepochází spíše ze slova dam, krev; ale tato odlišnost je jen zdánlivá, protože všechna tato slova pocházejí ze stejného kořene.

tradiční učení rozlišuje čtyři lidské rasy odpovídající čtyřem lidským věkům – Egypťané se sami považovali za potomky rudé rasy

tradiční učení rozlišuje čtyři lidské rasy odpovídající čtyřem lidským věkům – Egypťané se sami považovali za potomky rudé rasy

Celý příspěvek