Category Archives: Iniciace

O noetické modlitbě

Praxe noetické Modlitby spočívá v tom, že se člověk přinutí říkat Modlitbu nahlas a bez přestání. Zpočátku rychle, aby mysli [νους] nebyl dopřán čas vytvořit formu myšlence, jež by ji rozptylovala. Soustřeď se jen na slova: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! Když je modlitba vyslovována ústy dlouho, mysl si na ni zvykne a vyslovuje ji potichu. Budeš z  ní mít takovou radost, jako bys měl v ústech med. Chceš se ji modlit neustále, a když ustaneš, přináší ti to mnoho bolesti.

Po určité době, když si člověk Modlitbu osvojí, nasytí se jí a dobře ji zná, mysl ji začne spouštět do srdce. Mysl zásobuje duši a její starostí je nechat sestoupit všechno, co vidí a slyší, do srdce, které je duchovním i tělesným centrem člověka a trůnem mysli. Když modlící se svou mysl kontroluje, brání jí cokoliv si představovat, soustřeďuje pozornost jen na slova Modlitby a lehce dýchá, nechává ji tak sestupovat do srdce. Musí vyvinout určité přinucení a akt vůle. Drží mysl jako v uzavřeném prostoru či v odloučení a v ustáleném rytmu říká Modlitbu: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (3)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr).

Toto je závěrečný díl – předcházející díl zde.

baptism_christ

svatý Jan křtí Krista, ikona z Kréty, 17. století

Mezi křesťanskými obřady, přesněji řečeno svátostmi, které tvoří jejich nejpodstatnější části a které jsou nejpodobnější iniciačním rituálům, jejichž exteriorizace tyto svátosti představují – pokud tedy tyto obřady ve svých provopočátcích iniciační charakter měly – jsou takové, které lze přirozeně přijmout pouze jednou, což je především křest. (1) Dokud bylo křesťanské společenství iniciační organizací, představoval křest, skrze který je člověk přijat nebo lépe řečeno inkorporován do společenství, první iniciaci, tedy počátek nižších mystérií. Tuto skutečnost navíc potvrzuje i charakteristika křtu coby „druhého narození“, které se uchovala, přestože je již chápána jinak a poklesla do zcela exoterní úrovně. V této souvislosti dodejme, že obřad biřmování zřejmě označoval postup do vyšší úrovně a je velice pravděpodobné, že završoval dokončení „nižších mystérií“. Co se týká kněžského svěcení, které v současnosti pouze umožňuje vykonávat některé funkce, jedná se bezpochyby o „exteriorizaci“ kněžského zasvěcování, tedy vstupu do „vyšších mystérií“.
Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (1)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

russian_orthodoxy(…) Musíme se přiznat, že jsme nikdy neměli potřebu psát na toto téma zvláštní pojednání. Existuje k tomu několik důvodů, především téměř neproniknutelné nejasnosti zahalující vše, co souvisí s počátkem a ranými fázemi křesťanství, nejasnosti tak velké, že nemohou být, jak se nám zdá, dílem náhody, ale spíše zvláštního záměru – to je třeba mít na paměti v souvislosti s tím, co chceme dále vyložit.

Navzdory všem obtížím plynoucím z tohoto stavu lze konstatovat aspoň jednu věc, o které není pochyb, a kterou nepopírá ani nikdo z těch, kteří s námi sdílejí své poznatky. (…) Jedná se o skutečnost, že křesťanství na počátku nebylo pouhým náboženstvím a exoterní tradicí, kterou je dnes, ale bylo svými rituály a naukou v zásadě esoterní, tedy iniciační tradicí. Je to potvrzeno i skutečností, že v islámu je prvotní křesťanství chápáno jako taríqa, to jest iniciační „cesta“, a nikoliv jako šaría, společenský zákon adresovaný všem bez rozdílu. Skutečně, tato nepřítomnost byla později vyřešena přijetím „kanonického“ práva, které je ve skutečnosti jen adaptací starého římského práva, tedy něčím, co pochází zcela odjinud, a nikoliv rozvinutím něčeho, co by křesťanství původně samo obsahovalo. (V této souvislosti je mimochodem zajímavé, že i v arabštině slovo qanún převzaté z řečtiny označuje zákony přijaté z čistě podmíněných důvodů, jež nejsou součástí práva šaría ani tradiční legislativy.) Je zřejmé, že ani v Evangeliu samotném nenajdeme nic legislativního charakteru v pravém slova smyslu. Známé podobenství „co je císařovo, odevzdejte císaři“ je v tomto ohledu zvláště významné, protože na jeho základě křesťanství bylo schopno přijmout legislativu, jež je mu naprosto cizí. (…) Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

ascetics-e1564493382550.png

Logismoi

Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek

O pevném a trvalém rozhodnutí

asceticsChceš-li zachránit svou duši a získat věčný život, povstaň ze své letargie, učiň znamení kříže a řekni: Ve jménu Otce, Syna a svatého Ducha. Amen.

Víra nevychází z rozumování, ale z činů. Žádná slova a spekulace nýbrž zkušenost nás učí, kým je Bůh. Abychom měli čerstvý vzduch, musíme otevřít okno. Kdo chce být opálený, musí ven na slunce. Získat víru není jiné. Nikdy nedosáhneme cíle sezením na místě v pohodlí a čekáním, říkají svatí otcové. Nalezený syn ať je naším vzorem. I vstal a šel ke svému otci. (Lukáš 15:20)

Jakkoliv jsi obtěžkaný a svázaný pozemskými okovy, nikdy není pozdě. Nikoliv bezdůvodně je psáno, že Abraham byl ve věku sedmdesáti pěti let, když se vydal na cestu. Pracovník, který přijde v jedenáct, dostane stejnou mzdu jako ten, který přišel první.

Nikdy nemůže být ani příliš brzy. Nikdy není moc brzy na to začít hasit lesní požár. Nebo chceš vidět svou duši zpustošenou a spálenou?

Při křtu jsi dostal příkaz rozpoutat neviditelnou válku proti nepřátelům své duše. Povstaň nyní. Příliš dlouho jsi otálel naplněn lhostejností a leností, mnoho cenného času jsi promrhal. Proto musíš začít opět od začátku. Čistotu obdrženou křtem jsi nechal bídným způsobem pošpinit.

Povstaň tedy, ale nadobro a bez otálení. Neodkládej své rozhodnutí na dnešní večer, na zítřek, na později, až doděláš to, na čem teď pracuješ. Toto prodlení může být fatální.

V tomto okamžiku, ve chvíli, kdy učiníš své rozhodnutí, se projeví, že jsi odložil své staré já a začal nový život s novým směřováním a novým způsobem. Povstaň tedy. Neměj strach a řekni: Pane, pomoz mi nyní začít. Pomoz mi! Protože Boží pomoc je to, co potřebuješ především.

Drž se svého rozhodnutí a neotáčej se zpět. Dostali jsme varování v podobě Lotovy ženy, která se proměnila v solný sloup, když se ohlédla zpět. (Genesis 19:26) Odhodil jsi svou starou osobnost, trosky nech ležet na zemi. Jako Abraham jsi zaslechl hlas Pána: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. (Genesis 12 :1) K této zemi musíš nasměřovat veškerou svou pozornost.

Tito Colliander

Way of the Ascetics: The Ancient Tradition of Discipline and Inner Growth, 1. kapitola

pracovní překlad z angličtiny

 

Tři druhy askeze

heiliger-antoniuspsáno 11. 11. 2013 pro Gornahoor.net

V souladu se stupni hierarchie spiritus, anima, corpus / pneuma, psýché, sóma / duch, duše, tělo rozlišujeme tři druhy askeze, tři druhy sebeovládání: askezi duchovní, duševní a tělesnou. Duchovní askeze neboli mentální askeze je askezí myšlenek, cvičením myšlenek. Duševní askeze představuje cvičení charakteru [1]. Tělesná askeze znamená cvičení jednání a chování.

Klíčem k úspěšnému provádění askeze je cvičení v souladu s hierarchií: Každý impuls napadá nejprve mysl v podobě myšlenky. Špatná myšlenka následně podnítí vášeň. Teprve vášeň coby porucha charakteru podnítí chybné jednání (a nikoliv naopak). Proto počátkem každé úspěšné askeze je okamžité potlačení nevhodné myšlenky, nevhodného mentálního impulsu. [2]

Vtírající se myšlenky potlačujeme tak, že je nebereme na vědomí a nevěnujeme jim pozornost. Tímto způsobem zároveň pročišťujeme mysl a prohlubujeme své vědomí.

Jestliže ale nerespektuji tuto hierarchii askezí a připouštím do své mysli tvary, kterým se zpětně snažím vzdorovat, v lepším případě je pouze převrstvuji, upozaďuji nebo vytěsňuji do podvědomí, vytvářím si tak nebezpečnou polaritu, která se dříve či později projeví. [3] Jestliže si toto neuvědomuji a zabývám se bojem s neustálým přílivem nepřátelských myšlenek, svodů, obrazů a tvarů, pouze sám sebe oslabuji, vyčerpávám a podlehnutí je jen otázkou času.

Přestat se ztotožňovat se svými myšlenkami a potlačit všechny nevhodné myšlenky je počátkem a klíčem k veškeré askezi a tím i k vítězství ve velké svaté válce, jehož odměnou je probuzení a nabytí středu světa, v němž sídlí velký mír. [4] Celý příspěvek

Three Types of Ascesis

The Temptation of St. Anthony

In an accordance with the hierarchy spiritus, anima, corpus (spirit, soul, body), we distinguish three types of ascesis, three types of self-control: ascesis of spirit, ascesis of soul, ascesis of body. Spiritual ascesis or mental ascesis is an ascesis of thoughts, a mental self-control. Ascesis of a soul represents control over character. [1] Bodily ascesis means control of action, conduct, and behaviour.

The key to a successful practice of ascesis is to practice in an accordance with the given hierarchy: Every impulse attacks first one’s mind in form of a thought. A bad thought leads to a character disharmony, e.g., desire. Yet the desire causes wrong acting (and not the other way). This is why the beginning of every successful ascesis is to suppress a wrong thought, a bad mental impulse. [2]

Celý příspěvek

Hésychasmus

nWr8I4Hésychasmus, řec. isychasmós (z isychia = klid, mlčení) představuje mystickou formu modlitby východní církve. Hesychastická modlitba směřuje k vnitřnímu klidu a čistotě duše. Hésychasmus zahrnuje řadu iniciačních stupňů, jejichž cílem je dojít k vidění táborského světla, tedy nestvořeného světla Božství. (1)

Těžištěm hésychasmu je tzv. ryzí, čistá, též srdeční modlitba. Jejím prostřednictvím dochází ke koncentraci mysli. Čistá modlitba společně s askezí (z řec. áskésis = cvičení) napomáhá dosažení neomezeného vnitřního klidu (hesychia), při němž je vybičována pozornost a probuzeno vědomí. Svatý Izák Syrský tento stav, jenž je vyšší než kanonická i čistá motlitba a je výchozí podmínkou přijímání daru vidění (theória, z řec. theorein = pozorovat), nazývá mlčením mysli. (2) Celý příspěvek

Výpisky z Temné noci sv. Jana od Kříže

The_Ladder_of_Divine_Ascent_Monastery_of_St_Catherine_Sinai_12th_centuryDo temné noci začínají duše vstupovat, když je Bůh postupně vytrhuje ze stavu začátečníků a začíná je uvádět do stavu těch, kteří prospívají. Tudy procházejí do stavu dokonalých, to je stav božského sjednocení duše s Bohem.

(…) Když se tito začátečníci cítí být horliví a pilní v duchovních věcech a zbožných cvičeních, pro jejich nedokonalost jim velice často z této vlastnosti vyroste jistý výhonek skryté pýchy. Odtud se také rodí jistá chuť, poněkud marnivá a častokrát velice prázdná, mluvit před ostatními o duchovních věcech a často také spíše o nich poučovat, než si je osvojit. Ve svém srdci odsuzují druhé, kteří se jim nezdají být tak zbožnými.

(…) Někteří z nich se příliš zarmucují, když vidí, že upadli do chyb. Častokrát dychtivě touží, aby jim Bůh odpustil jejich nedokonalosti a chyby, víc proto, že od nich chtějí mít pokoj, než kvůli Bohu. A nevídí, že kdyby jim je Bůh odejmul, stali by se snad ještě pyšnějšími a domýšlivějšími. Celý příspěvek