Category Archives: Islám

Tradicionalismus po r. 1945

Schuon

Frithjof Schuon (1907 – 1998)

Překlad vybraných pasáží z knihy Marka Sedgwicka Against the modern World, Traditionalism and the Secret Intellectual History of the Twentieth Century (Oxford University Press, 2004).

Zatímco pro Evolu byla druhá světová válka obdobím intenzivní činnosti, tradicionalismus se nacházel v jistém útlumu. Guénon byl v Egyptě obsazeném britskými jednotkami, zatímco většina ostatních tradicionalistů byla ve Francii obsazené německými jednotkami. Schuon se zdržoval v neutrálním Švýcarsku, Michel Vâlsan fungoval jako jeho muqaddam v Paříži. Korespondenci, kterou mezi sebou všichni tito udržovali, přerušila válka, ačkoliv jistou komunikaci do r. 1942 umožňoval diplomatický poštovní servis neutrální Brazílie. Études Traditionnelles přestaly být vydávány a Guénonovy práce nebyly ve Francii dostupné. Všechny zednářské aktivity utichly a zednáři byli pronásledováni. Celý příspěvek

Poznámky k islámskému esoterismu

Ze všech tradičních doktrín pravděpodobně islám nejjasněji rozlišuje dvě komplementární součásti, které lze označit jako exoterismus a esoterismus. V arabských termínech je to šaría, doslovně „velká cesta“, společná všem, a haqíqa, doslovně „vnitřní pravda“, jež je majetkem elity, nikoliv na základě nějakého libovolného rozhodnutí, nýbrž podle skutečné povahy věcí, neboť ne všichni lidé mají schopnosti a „kvalifikace“ nutné k dosažení pravdy. Vzhledem ke své „vnitřní“ a „vnější“ povaze bývají exoterismus a esoterismus přirovnávány ke skořápce (qišr) a jádru (lubb) či ke kružnici a jejímu středu. Šaría zahrnuje vše, co se v západních jazycích nazývá „náboženství“ včetně sociální a legislativní složky, neboť obě v islámu spadají pod náboženství. Lze říci, že šaría obsahuje předpisy pro veškeré konání, zatímco haqíqa je čisté vědění. Je nutné si uvědomit, že díky tomuto vědění získává  i šaría vyšší a hlubší význam a smysl, a přestože si to ani mnozí vyznavači náboženství neuvědomují, haqíqa je jeho skutečným principem tak, jako obvod kružnice principiálně předpokládá střed. Celý příspěvek

Al Faqr

Podmíněné bytí lze definovat jako takové, které samo sebe nedovede odůvodnit. Důsledkem toho takové bytí nemá o sobě žádnou hodnotu a žádná jeho vlastnost nepochází z něho samého. To je rovněž případ lidského bytí a jakékoliv stvořené bytosti jakéhokoliv stupně, neboť veškeré diference mezi stupni univerzální Existence nejsou ničím ve vztahu k Principu. Všechny bytosti, lidské i jiné, jsou z toho důvodu ve všech ohledech plně závislé na Principu, „mimo něj nevzniká nic, absolutně nic“ (1). Vědomí této závislosti je to, co je v několika různých tradicích nazýváno „duchovní chudoba“. Bezprostředním důsledkem tohoto uvědomění je odstup, který bytost chová ke všemu stvořenému, neboť ví, že vše stvořené nemá žádnou hodnotu ani význam ve vztahu k absolutní Realitě. Tento odstup se znamená především odstup od plodů činnosti, jak učí jmenovitě Bhagavad Gita, odstup, díky kterému bytost unikne nikdy nekončícímu řetězu příčin a následků. Jedná se o „jednání bez chtění“ (niškáma karma), přičemž „jednání s chtěním“ (sakáma karma) je jednání s ohledem na plody činnosti. Celý příspěvek

Hieroglyf Pólu

Vrátíme se nyní k úvahám týkajícím se „zašpičatělé kamenné krychle“. Ve starých rukopisech je tato figura zakončena neobvyklým způsobem, kdy je na vrcholu pyramidy umístěna v rovnovážné pozici sekera. Tento symbol dokázal zmást i odborníky na zednářskou symboliku, kteří pro něj nedokázali najít uspokojivé vysvětlení. Nicméně, bývá zmiňováno, že sekera v tomto případě je vlastně pouze hebrejské písmeno qof. V tomto bodě se ve skutečnosti nachází klíč ke správnému řešení. Srovnání s odpovídajícím arabským písmenem qáf vede k mnohem významnějším závěrům, které stojí za zmínku, ačkoliv lidem ze Západu mohou přijít zvláštní, neboť nejsou zvyklí na podobný způsob uvažování. Celý příspěvek

Poznámky k symbolice osy světa v islámu

revelation

zjevení Koránu na perské miniatuře

Ve vizionářských a iniciačních příbězích sepsaných v perštině šajchem Suhrawardím ve 12. století v islámském Íránu je pohoří Qáf kosmické pohoří utvářené nebeskými sférami, které odpovídá Hérodotově pohoří Riphaion obklopující Hyperboreu. V zemi, o níž Suhrawardí říká, že leží za pohořím Qáf, stojí trojice mytických měst Džábalqá, Džábarsá a Húrqaljá. Nejde o to ptát se, kde tato země leží, proto se jejich nazývá Ná-kodžá abád (Ne-kde země). Ať se adept vydá pohořím Qáf jakoukoliv cestou, vždy se vrátí tam, odkud vyšel. Ale mezi těmito okamžiky dojde k iniciaci, která vše promění; já, které tam nalezne, je já zpoza pohoří Qáf. Celý příspěvek

Věda o čtení z ruky v súfismu

Autor nedávno publikovaného článku o šajchu ibn Arabím vyjádřil překvapení nad tím, že nalezl v pracích tohoto súfisty vedle čistě duchovní doktríny také množství úvah o astrologii, o vědě písmen a čísel, o symbolické geometrii a o mnoha dalších věcech stejného řádu, které podle autora, jak se ukázalo, prý nesouvisejí s doktrínou samotnou. Ve skutečnosti jsou ale tyto tradiční vědy běžnými aplikacemi duchovních a metafyzických doktrín, jsou odvozeny stejným způsobem jako důsledky vzhledem k příčině. A tak nejsou tyto prvky svou povahou cizí nebo různorodé, nýbrž tvoří integrální součást súfismu (tasawwuf). Celý příspěvek

Islám jako poslední realisace primordiální Tradice

primordiální Mistr Al Chidr plovoucí na rybě, emblematickým symbolem a astrologickým znamením zlatého věku

primordiální Mistr Al Chidr plovoucí na rybě

Islám není jen posledním systémem Tradice, je také nejobsáhlejším, neboť v sobě zahrnuje vše předchozí a stojí společně s prapůvodní védantou nejblíže ideji integrální tradice. Jeho cílem je stát se „archou Tradice“.

Evola se nikdy nevymezoval proti islámu, jehož bojového a mužského ducha obdivoval. Ale chybně jej považoval za výhradně semitskému duchu přizpůsobenou formu. To je pravdou pouze v jeho historickém a regionálním výrazu, v Persii jej prodchl iránsko-árijský duch, jak ukazuje například solární metafyzika Suhravardího a súfistické školy Išraq. V Turecku turánský duch (z části i v Maďarsku) ve spojení s dědictvím Byzance. To vše, aniž by muselo dojít k jeho zfalšování. Lze mluvit i o mughalské kultuře, o schopnosti islámu zvednout i černé africké kmeny na vyšší úroveň, než se to kdy podařilo křesťanství. Krátce: Není důvod, aby islám nemohl pro moderní Evropany představovat také alternativu k modernímu světu. Celý příspěvek