Category Archives: Křesťanství

Nejsvětější srdce a legenda o svatém Grálu (1)

Seth-the-Patriarch

Patriarcha Šét, novgorodská ikona v Chrámu proměnění Páně

Louis Charbonneau-Lassay ve svém článku Iconographie ancienne du Coeur de Jésus [Regnabit, červen 1925] velmi správně zdůraznil, že ledenda o svatém Grálu zapsaná ve 12. století – přestože pochází z mnohem starší doby a je ve skutečnosti adaptací starodávných keltských tradic – spadá do jakési „prehistorie eucharistického srdce Ježíšovo“. Myšlenku tohoto přirovnání jsme si uvědomili již dříve, když jsme četli mimořádně zajímavý článek Le Coeur humain et la notion du Coeur de Dieu dans la religion de l’ancienne Égypte [Regnabit, leden 1924], z něhož citujeme následující pasáž: „V hieroglyfech, posvátném písmu, v němž samotný obraz věci často představuje odpovídající slovo, je srdce znázorněno nádobou. Není srdce člověka skutečně nádobou, v níž je uložen jeho život, a udržován prostřednictvím krve?“ V této nádobě coby zástupném symbolu srdce v egyptské ideografii, která nám připomíná svatý Grál, spatřujeme kromě obecných symbolických významů (vztahovaných na lidské i božské aspekty) přímý vztah k srdci Kristově. Celý příspěvek

Alexandr Dugin: Ruské pravoslaví a iniciace

Komentovaný překlad osmé kapitoly knihy Mystéria Eurasie (Мистерии Евразии) Alexandra Dugina. Poznámky překladu a polemika s autorem jsou uvedeny přímo v textu (světlejší barvou v závorkách). Kráceno.

Ruské pravoslaví a iniciace

mysterii_jevraziiStudium sakrálně-geografické problematiky Ruska či obecněji Eurasie nás přivedlo k nutnosti prozkoumat i čistě náboženský aspekt „ruské osobitosti“, aspekt přímo související s pravoslavnou církví, v níž je soustředěn jeden z nejdůležitějších prvků identity „kontinentu Ruska“. Obšírnost tohoto tématu nás nutí zpočátku zvolit jednu vrstvu tohoto problému, stanovit úhel pohledu, který bude základem naší studie. Věříme, že nejdůležitější a nejzajímavější charakteristiku ruského pravoslaví by bylo možné sledovat v kontextu prací Reného Guénona. Abychom to mohli uskutečnit nebo přesněji řečeno položit základy tomuto přístupu, který poskytuje neomezené možnosti hlubokého a neočekávaného porozumění ruskému pravoslaví, musíme stručně nastínit nejdůležitější Guénonovy úvahy týkající se exoterismu a esoterismu, iniciace a kontrainiciace. Na základě těchto úvah pak můžeme lépe a jasněji pochopit tajemství Ruska a význam jeho historického poslání. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (3)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr).

Toto je závěrečný díl – předcházející díl zde.

baptism_christ

svatý Jan křtí Krista, ikona z Kréty, 17. století

Mezi křesťanskými obřady, přesněji řečeno svátostmi, které tvoří jejich nejpodstatnější části a které jsou nejpodobnější iniciačním rituálům, jejichž exteriorizace tyto svátosti představují – pokud tedy tyto obřady ve svých provopočátcích iniciační charakter měly – jsou takové, které lze přirozeně přijmout pouze jednou, což je především křest. (1) Dokud bylo křesťanské společenství iniciační organizací, představoval křest, skrze který je člověk přijat nebo lépe řečeno inkorporován do společenství, první iniciaci, tedy počátek nižších mystérií. Tuto skutečnost navíc potvrzuje i charakteristika křtu coby „druhého narození“, které se uchovala, přestože je již chápána jinak a poklesla do zcela exoterní úrovně. V této souvislosti dodejme, že obřad biřmování zřejmě označoval postup do vyšší úrovně a je velice pravděpodobné, že završoval dokončení „nižších mystérií“. Co se týká kněžského svěcení, které v současnosti pouze umožňuje vykonávat některé funkce, jedná se bezpochyby o „exteriorizaci“ kněžského zasvěcování, tedy vstupu do „vyšších mystérií“.
Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (1)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

russian_orthodoxy(…) Musíme se přiznat, že jsme nikdy neměli potřebu psát na toto téma zvláštní pojednání. Existuje k tomu několik důvodů, především téměř neproniknutelné nejasnosti zahalující vše, co souvisí s počátkem a ranými fázemi křesťanství, nejasnosti tak velké, že nemohou být, jak se nám zdá, dílem náhody, ale spíše zvláštního záměru – to je třeba mít na paměti v souvislosti s tím, co chceme dále vyložit.

Navzdory všem obtížím plynoucím z tohoto stavu lze konstatovat aspoň jednu věc, o které není pochyb, a kterou nepopírá ani nikdo z těch, kteří s námi sdílejí své poznatky. (…) Jedná se o skutečnost, že křesťanství na počátku nebylo pouhým náboženstvím a exoterní tradicí, kterou je dnes, ale bylo svými rituály a naukou v zásadě esoterní, tedy iniciační tradicí. Je to potvrzeno i skutečností, že v islámu je prvotní křesťanství chápáno jako taríqa, to jest iniciační „cesta“, a nikoliv jako šaría, společenský zákon adresovaný všem bez rozdílu. Skutečně, tato nepřítomnost byla později vyřešena přijetím „kanonického“ práva, které je ve skutečnosti jen adaptací starého římského práva, tedy něčím, co pochází zcela odjinud, a nikoliv rozvinutím něčeho, co by křesťanství původně samo obsahovalo. (V této souvislosti je mimochodem zajímavé, že i v arabštině slovo qanún převzaté z řečtiny označuje zákony přijaté z čistě podmíněných důvodů, jež nejsou součástí práva šaría ani tradiční legislativy.) Je zřejmé, že ani v Evangeliu samotném nenajdeme nic legislativního charakteru v pravém slova smyslu. Známé podobenství „co je císařovo, odevzdejte císaři“ je v tomto ohledu zvláště významné, protože na jeho základě křesťanství bylo schopno přijmout legislativu, jež je mu naprosto cizí. (…) Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

ascetics-e1564493382550.png

Logismoi

Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek