Category Archives: Lidová tradice

Mílovské legendy

Pověsti o Tuatha Dé Danann byly předlohou pro elfy J. R. R. Tolkiena

Pověsti o Tuatha Dé Danann byly předlohou pro elfy J. R. R. Tolkiena

Mílovské legendy (Milesian legends) jsou staré irské příběhy sestavené ve 12. století podle žánru trójské legendy, které dovozují původ Irů a Skotů ke králi Mílovi (Milesius) ze Španělska, jehož synové dobyli Irsko 1500 let před Kristem. Mílovské legendy jsou obsaženy téměř ve všech podáních tradiční historie. Jednotlivá podání se ale ovšem neshodují, některá jsou podstatně odlišná. Jedna z variant mílovských legend pochází z Knihy o dobývání Irska. Celý příspěvek

Severské stopy v Čechách

Podle některých romantických názorů z druhé poloviny 19. století, které byly zpopularizovány působením bratří Grimmů (v našem prostředí je nalezneme např. u Karla Jaromíra Erbena), představují horští démoni a strašidla pokleslé podoby předkřesťanských bohů a lidové pohádky jsou autentickým projevem předkřesťanského náboženství.

Krakonoš (starší je německé jméno Rübezahl), o němž nejstarší prameny z 16. století hovoří jako o potulném mnichu a horském podzemním duchovi, na sebe vzal v mladších lidových představách podobu připomínající boha Wotana (Odina). Vnější podobnost mu dodává pseudo-tyrolský kroj (Krkonoše byly kolonizovány v 16. a 17. století horaly z jižní části Alp), nicméně podobnost mezi Krakonošem a Odinem není zcela prvoplánová, jak se na první pohled jeví. Celý příspěvek

Gruzínští Svanové

Následující zkrácená ukázka z knihy německého cestovatele Gottfrieda Kirchnera (2000: Terra X, Výpravy do neznáma 2, Praha, str. 62 – 70) o národě Svanů žijících v horách v současné Gruzii. Svanský jazyk patří ke kavkazským jazykům a není příbuzný indoevropským, ale existují fascinují paralely mezi svanskou a slovanskou (indoevropskou) tradicí: domácnost chrání bílý had, uctívání dubu a svatého Jiří (Perun Veles), přítomnost solárních, olympských symbolů berana, beraních rohů a slunce. Celý příspěvek

Staré litevské písně

Dr. Martin Lings (1909 - 2005)

Dr. Martin Lings (1909 – 2005)

Překlad článku z r. 1969, jehož autorem je šajch Abú Bakr Sirádž ad-Dín, vlastním jménem Martin Lings (1909 – 2005), jenž patřil k úzkému kruhu spolupracovníků Reného Guénona během pobytu v Káhiře.

Litevština je nejstarší, to znamená svou formou nejarchaičtější ze všech živých indoevropských jazyků. (1) Stále si zachovává složitost srovnatelnou se sanskrtem a klasickou řečtinou. Pro toto „opoždění ve vývoji“ podávají učenci sympatizující s progresivismem a evolucionismem různé historické a geografické důvody, ale nemůže být pochyb o tom, že přímý důvod, proč se tento jazyk tak pozoruhodně uchránil před úpadkem, je ještě velmi nedávná přítomnost hluboce zakořeněné ústní tradice, natolik živé a silné, že dokázala zastoupit většinu funkcí literatury. Celý příspěvek

O pravěkém symbolu arijské rasy

lechler-joergPřetisk článku z časopisu Vlajka vydávaného mezi lety 1928 až 1943, který obsahuje některé zajímavé informace. Za zmínku rovněž stojí, že zmiňovaný tzv. lid „páskové kultury“ je pravděpodobně tzv. „kultura s volutovou keramikou“ neboli „kultura lineární keramiky“, která je ovšem řazena do neolitu – do 6. tis. př Kr. a nikoliv třetího. Na neolitické keramice se v celé Evropě svastika (zde nazývaná „sekáčový kříž“) hojně vyskytuje.

Podle novějších názorů archeologů a badatelů byla střední Evropa a tím též české země nejstarší ohniskem nordické rasy, k níž patříme i my. Také však prastarý symbol arijské rasy – sekáčový kříž (obr. 1) – byl původně slunečním znakem, jímž i praobyvatelé našich zemí (t. zv. lid „páskové kultury“) ozdobovali různé předměty denní potřeby i šperky, ozdoby a pod. Badatel Dr. Jörg Lechler v knize „Vom Hakenkreuz“ popisuje cestu tohoto symbolu od nejstarších dob do různých končin světa. Celý příspěvek

Posvátné háje Baltů

Článek, který vyšel v anglickém jazyce v estonském časopise Folklore (42), a který se věnuje posvátným hájům dávných Baltů ve zkráceném českém překladu. Jmenuje se Posvátné háje Baltů: ztracená historie a současný výzkum a jeho autorem je litevský archeolog Vykintas Vaitkevičius z univerzity v Klaipėdě.

Uctívání stromů má některé důležité aspekty: bohové spojovaní se stromy,  „pohlaví“ stromu podle litevského světonázoru, vztahy mezi člověkem a stromem v závislosti na věku staršího z nich (který se mění ve vší úctě ke společenskému postavení jednotlivce). Někteří velmi dobře znají například dub a lípu, které představují boha hromovládce (litevsky Perkūnas, lotyšsky Pērkons) a bohyni osudu (litevsky i lotyšsky Laima). Známá pohádka Eglė, královna užovek byla zaznamenána v mnoha verzích v Litvě i Lotyšsku. Hlavní postavou příběhu je je matka jménem Eglė, která se promění ve smrk, její tři synové v dub, břízu a jasan, z dcery se stane osika. Manželem Eglė byl Žilvinas (litevské žilvytis, vrbový proutek). Zvláštní význam tohoto mytologického vyprávění je ale pro současné vědce navzdory veškerému úsilí stále mlhavý. Celý příspěvek

Běloruská etnogonická tradice ve světle védské podvojné mytologie

V první polovině 19. a na začátku 20. stol. byly v severním Bělorusku zaznamenány varianty dosti originální etnogonické tradice, která tehdy nebyla známa ani východoslovanským ani baltským sousedům Bělorusů [Barszczewski 1845; Tyszkiewicz 1847; Dmitrijev 1869; Romanov 1891]. Zvláštní pozornost si zasluhuje varianta zapsaná v roce 1925 Bělorusy v  Latgale a publikovaná v rižském časopise Hlas Bělorusa [Hlas Bělorusa, 1925; Legendy a tradice 1983: 78-79].

Z ústního podání se počíná odvíjet líčení kosmogonického procesu: z prapočátečního stejnorodého živlu, vody, se za působení nebeského ohně objevuje Země a vše, co je na ní. Objevuje se i první člověk, jehož jméno je kníže Baj (s variantami Boj nebo Buj). Baj měl dva psy, kteří se jmenovali Stavry a Gavry. S nimi chodil Baj na lov. Když Baj zemřel, psi připadli jeho synovi Bělopolovi. Po smrti psů byla jejich památka zvěčněna v každoročním svátku Stavrovských dědů, který se v severním Bělorusku slaví dodnes, obvykle v předvečer Zelených svátků, Sjomuchy (bělorusky Сёмуха). V tento den se duše psů přivolávají rituální formulí: Ставры, Гавры, гам, приходите к нам!“ („Stavry, Gavry, gam, přijďte k nám !“) Celý příspěvek