Category Archives: Pokrok & modernita

Řídit všechno jako firmu

liberteUzurpaci politické moci podnikateli někteří předvídali už před deseti lety – nejde konkrétně o nástup Andreje Babiše, ale obecně figur s podobným politickým programem vyjádřeným zkratkovitě Mussoliniho programovým heslem „chceme vládnout“ a „řídit stát jako korporaci“. Upozorňoval na to už dávno například můj kamarád Dušan z Přírodovědecké fakulty UK. Jednoho dne přišel o práci v oddělení experimentální molekulární chemie s odůvodněním, že oddělení je víceméně závislé na grantech, nemá smlouvy s podnikateli a poznatky získané z experimentů nemohou firmy bezprostředně zhodnotit.

Řídit všechno jako firmu se zřetelem na bezprostřední finanční zhodnocení – od katedry chemie přes jednotlivé resorty až po stát jako celek – je idea, která v posledních deseti, patnácti letech proniká stále citelněji do praktického života. Je pouze otázkou času, kdy se objeví teorie, které z metod inženýrské ekonomie udělají politický program. A oligarchové, kteří jej uvedou do praktického života. Celý příspěvek

Balistická křivka českého nacionalismu

1848_praha_2

Česká národní garda na barikádách r. 1848 v Jiráskově Filosofské historii

Vynikající rumunský spisovatel a religionista Mircea Eliade v polovině 20. století postřehl, že řada moderních ideologií – zejména těch totalitních – má silně mytologické rysy a v moderních společnostech tyto ideologie hrají roli, kterou mělo v tradiční společnosti náboženství. Některé z nich, například marxismus, tuto skutečnost vášnivě popírají a hlásí se k „vědeckému světovému názoru“, čímž v podstatě chtějí říci, že jsou tím „opravdovým“ mýtem, podobně jako staroárijské náboženství se samo přirozeně považuje za védu = vědu, zatímco starší indické tradice jsou pro něj pouze jakési temné pověry a uctívání šišna dévy. Jiné ideologie, například nacionalismus, se k mýtu hlásí vědomě. Nikoliv náhodou, jak poznamenal Stanislav Komárek, se hlavní knižní dílo německého nacionálsocialismu jmenuje Mýtus dvacátého století. V podstatě také není náhodou, že ještě předtím, než německý nacionalismus ovládl mnichovské pivnice, ovládl německé katedry archeologie, tedy oboru, který si po ústupu náboženství z veřejného života nárokuje monopol na produkci etiologických mýtů. Ostatně rumunský fašismus, který byl vymyšlen na katedře filosofie v Bukurešti, a jehož byl Eliade jedním z čelních představitelů, byl přímo esencí mytologičnosti. Celý příspěvek

Uctívání škrpálů

Ve svém aktuálním zaměstnání občas překládám posvátné texty do němčiny. Ne jako svého času doktor Faust, já překládám Písmo svaté moderního člověka – popisky k módnímu zboží. Lid se niterně touží obklopit a obalit co největším počtem těchto posvátných kultovních předmětů. Posvátné, to znamená totéž co mocné, viděno očima eliadovské religionistiky, „archaický člověk se snaží žít pokud možno co nejvíce v intimitě posvátného“. Celý příspěvek

Encyklopedie archeologie

Databáze. Databáze v archeologii je odrazem víry, že člověk a stopy po jeho minulosti jsou neproblematicky převoditelné na čistě kvantitativní měřítka. Tyto lze pak neomezeně a stále rafinovaněji zpracovávat prostřednictvím formalizovaných metod převzatých ze statistiky (těmi jsou především faktorová syntéza a vektorová analýza) a jejich pomocí řešit filosofické otázky lidské identity, existence obecného mravního zákona, vzniku společnosti a d. Celý příspěvek

Je ochrana přírody konzervativní téma?

engelsNa první pohled je ochrana „přírody“ se svými kořeny v německém romantismu a jeho periodicky přicházejícími obavami o znečištění němectví – nejprve německého jazyka, posléze německého křesťanství, německé krve, nejnověji německého lesa – konzervativní téma par excellence. V praktickém životě jde ochraně přírody o zachování něčeho, co se nám líbí a co má pro nás estetický a citový význam. Kytičky, kopečky, zvířátka a tak.

Narozdíl od svého předchůdce z přelomu 19. a 20. století uzavřela část ochránců přírody pakt s ideologií pokroku a multikulturalismem. V tu chvíli se dostala do poměrně složité situace, kdy je třeba zdůvodnit, podle jakých kritérií rozděluje organismy na ty, které je třeba ochraňovat, a ty, které je třeba zlikvidovat. V zásadě přitom nedovede úspěšně odůvodnit, proč zasluhuje ochranu evropský listonoh, zatímco evropský člověk nikoliv. Prostředky k ochraně bílého kakadu jdou do závratných sum, zatímco prostředky na ochranu bílého člověka – pokud by někdo něco takového navrhl – by byly vnímány jako odpudivá připomínka apartheidu. Polochcíplý lední medvěd či panda mají potenciál mobilizovat masy, skutečně ohrožení živočichové jako křísi či mizející perleťovec maceškový dojímají pouze entomology, vyhynulé bakterie černého kašle (nebo poslední exempláře nordické rasy vyskytující se ještě tu a tam v severní Evropě) vůbec nikoho. Že v ochraně přírody hrají roli zejména estetická kritéria jako proporce hlavy a počet nohou není špatně, ale musí se to umět říci. Úhelným kamenem ochrany přírody je člověk sám a jeho vlastní libost. Celý příspěvek

O smyslu klasického vzdělání

Pro klasickou humanitní vzdělanost byl příznačný jistý normativní logocentrismus, to znamená umístění jazyka a jeho elitních literárních projevů do středu hodnotového života společnosti. Jedním ze smyslů čtení klasických textů a neustálých gramatických rozborů (noční můry mnohých pamětníků) nebylo samoúčelné trápení ducha, ale představení žádoucích historických a literárních vzorů a snaha o převedení řádu a kázně příznačných pro výstavbu jazyka do organizace naší morální, emocionální a racionální existence. Celý příspěvek

Oswald Spengler: Města a národy

untergang.jpgTento rok je tomu sto let od prvního německého vydání Spenglerova Zániku Západu  – první svazek  byl vydán r. 1918, druhý svazek r. 1922. Následují výpisky ze zdařilého překladu do češtiny, Svazek druhý Světodějné perspektivy, kapitola Města a národy. Čtenář si povšimne, že Spenglerova proroctví se vyplňují s fascinující přesností.

Spengler o zemědělském stavu

Všechny skutečné dějiny začínají tím, že se jako takové vytvoří a pozvednou nad rolnictvo prastavy, šlechta a kněžstvo. Protiklad velké a malé šlechty, krále a vazalů, světské a duchovní moci je základní formou veškeré raně homérské, staročínské, gotické politiky, až se s městem, se třetím stavem měšťanstvem promění styl dějin. Ale jsou to výlučně tyto stavy, v nichž si stavovské vědomí koncentruje celý smysl dějin. Rolník je bez dějin. Vesnice stojí mimo světové dějiny a celý vývoj od války trojské až k mithridatské a od saských císařů až ke světové válce se přenáší přes tyto malé body krajiny, příležitostně je ničí, spotřebovává jejich krev, aniž by se kdy však dotkl jejich nitra. Celý příspěvek