Category Archives: Společnost & identita

Poznámky k výkladu biblického jména Gomer

noah

Patriarcha Noe, ikona z monastýru Stavronikita (Athos)

Již delší dobu se můj zájem soustředí okolo nedokončeného článku okultisty Františka Kabeláka z r. 1940 Lidské rasy a arijská hermetická kultura, který poprvé upoutal mou pozornost okolo r. 2008. Ke svým zdrojům, z nichž odvozuje rodokmen bílé rasy, řadí Kabelák vedle Fabrea d’Olivet také německého teologa a starožitníka Augusta Knobela (Völkertafel der Genesis, 1860).

Následuje Knobelův komentovaný překlad k biblickému jménu Gomer, přičemž nad jistou naivitou, se kterou přistupuje celé 19. století k pojmu národ, přimhouříme oči. Platí zde více než jinde Spenglerovo konstatování „domnívají se, že píší dějiny národů, ve skutečnosti píší dějiny jmen.“ Nicméně i dějiny jmen, jakkoliv mohou i nemusí znamenat pokrevní příbuzenství nebo národnost ve smyslu německého Blut- und Schicksaalgemeinschaft, mají hodnotu vyjadřující spřízněnost tradic či duchovní návaznost. Ve středu každého duševního útvaru, který chápeme jako národ, je hluboce prožívaný mýtus, tedy práce skutečného etnografa starověku nespočívá v porovnávání jmen a jazykových forem, ale v morfologii a topografii duší starověkých lidí. Celý příspěvek

Lidské věky a lidské rasy

František Kabelák uvádí, že hlavními prameny jeho výkladu biblické Tabule národů byli francouzský osvícenský spisovatel Fabre d’Olivet (1767 – 1825) a německý teolog August Knobel (1807 – 1863). V Kabelákově článku jsem se poprvé setkal s ideou čtyř lidských ras, které mají odpovídat jednotlivým lidským věkům a vzestupům jednotlivých kontinentů na zemi. Bylo pro mě o několik let později překvapujícím zjištěním, že tentýž názor vyslovil i René Guénon ve svých článcích věnovaných cyklické nauce Místo atlantské tradice v manvantaře a Několik poznámek ohledně jména Adam – tradice současného lidstva je tradicí rudé rasy pocházející ze zaniklé pevniny a historický Egypt byl původně jednou z kolonií této rudé rasy.

book_of_gates

reprodukce čtyř lidských ras v hrobce faraona Setiho I. (1)

Celý příspěvek

Pracovní poznámky k výkladu Tabule národů

gen_10Více než deset let mě fascinuje biblická tabule národů uvedená v První knize Mojžíšově popisující rozmnožení a rozčenění lidstva po Potopě světa a její výklad českého okultisty Františka Kabeláka publikovaný roku 1940. František Kabelák, jak se zdá, disponoval navzdory řadě chyb určitými autentickými a tradičními poznatky. (1) Pointou Kabelákova výkladu je názor převzatý od Fabrea d’Olivet, že biblická genealogie rozčlenění Noemových synů představuje nejstarší známý rodokmen bílé rasy. Je zřejmé, že tradiční genealogie a události následující krátce před a po Potopě světa jsou klíčem k pochopení původu a rozdělení tradic Západu. Je v této souvislosti samozřejmé, že dělení Noemových synů nerespektuje jazykové ani rasové hranice.

Klíčem k pochopení tradičních genealogií je zřejmě skutečnost, že představují pokud ne reálnou tak aspoň nominální návaznost tradic, tedy duchovní otcovství, a jako taková patří tradiční genealogie k hlubokým a plně tradičním či posvátným vědám. (2) Pokud reprezentují tradiční genealogie i pokrevní příbuzenství, tak pouze druhotným způsobem. Celý příspěvek

Fabre d’Olivet o původu bílé rasy

fabre_d_olivetPřed více než deseti lety upoutal naši pozornost článek českého okultisty Františka Kabeláka Lidské rasy a arijská hermetická kultura z r. 1940. Jedná se o fragment širší Kabelákovy práce, kterou je velmi obtížné dohledat, pokud se vůbec do současnosti dochovala. V autorově stručném výkladu nacházíme několik styčných bodů s poznámkami Reného Guénona o červené rase Atlantidy (kterého ovšem s mystifikátory, fantasty a okultisty není vhodné spojovat).  Pokus porozumět některým sporným bodům Kabelákovy práce nás dovedl až ke zdrojovému textu francouzského svobodného zednáře a okultisty Antoine Fabre d’Oliveta (1767 – 1825), z něhož F. Kabelák čerpal informace. Celý příspěvek

Ztracený svět hedvábné stezky

Psáno 7. října 2011 pro blog Slavonie

sintiang_swastika

keramický střep s otisky prstů a nádoba se svastikou, Niya

Úžasné objevy starověkých árijských kultur ve Střední Asii jsou známy již desítky let, přesto v českém jazyce dosud nevyšel žádný podrobný článek či monografie vyjma velice stručných encyklopedických hesel a historického nebo záhadologického bulváru. Přitom mumie bílé rasy v Sin-ťiangu byly známy již archeologu Aurelu Steinovi, který si roku  1928 poznamenal: Zmocnil se mě podivný pocit, když jsem se podíval na postavu, jež až na vysušenou kůži a hluboce zapadlé oči vypadala jako spící člověk, a ocitl jsem se tak tváří v tvář představiteli domácích obyvatel, kteří v počátečních staletích naší éry žili a nepochybně milovali tento pustý kraj Lop.

Následuje překlad článku z časopisu National Geographic zabývajícího se nálezy ze Sin-ťiangu (Xinjiang). Místní jména jsou pro lepší dohledatelnost ponechána v anglické transkripci. Fotografie jsou přetištěny z National Geographic a z jiných zdrojů. Upozorňujeme ještě na autorovu chybnou záměnu římského solárního božstva Sol Invictus Mithras s indoárijským bohem Mitrou, která se v článku vyskytuje na dvou místech.  Celý příspěvek

Tradicionalismus po r. 1945

Schuon

Frithjof Schuon (1907 – 1998)

Překlad vybraných pasáží z knihy Marka Sedgwicka Against the modern World, Traditionalism and the Secret Intellectual History of the Twentieth Century (Oxford University Press, 2004).

Zatímco pro Evolu byla druhá světová válka obdobím intenzivní činnosti, tradicionalismus se nacházel v jistém útlumu. Guénon byl v Egyptě obsazeném britskými jednotkami, zatímco většina ostatních tradicionalistů byla ve Francii obsazené německými jednotkami. Schuon se zdržoval v neutrálním Švýcarsku, Michel Vâlsan fungoval jako jeho muqaddam v Paříži. Korespondenci, kterou mezi sebou všichni tito udržovali, přerušila válka, ačkoliv jistou komunikaci do r. 1942 umožňoval diplomatický poštovní servis neutrální Brazílie. Études Traditionnelles přestaly být vydávány a Guénonovy práce nebyly ve Francii dostupné. Všechny zednářské aktivity utichly a zednáři byli pronásledováni. Celý příspěvek

Mílovské legendy

Pověsti o Tuatha Dé Danann byly předlohou pro elfy J. R. R. Tolkiena

Pověsti o Tuatha Dé Danann byly předlohou pro elfy J. R. R. Tolkiena

Mílovské legendy (Milesian legends) jsou staré irské příběhy sestavené ve 12. století podle žánru trójské legendy, které dovozují původ Irů a Skotů ke králi Mílovi (Milesius) ze Španělska, jehož synové dobyli Irsko 1500 let před Kristem. Mílovské legendy jsou obsaženy téměř ve všech podáních tradiční historie. Jednotlivá podání se ale ovšem neshodují, některá jsou podstatně odlišná. Jedna z variant mílovských legend pochází z Knihy o dobývání Irska. Celý příspěvek