Tag Archives: Autorské články

Symbolika severu v Písmu

henochO všech velkých tradičních formách Západu – soudě aspoň na základě toho, co z těchto tradic přežilo do současnosti – lze říci, že jsou relativně mladé a byly zformovány během současného temného věku. Z toho důvodu jsou také podmínkám temného věku nejlépe přizpůsobené, jsou nejduchovnější a nejméně zatemněné, což vyplyne zejména při porovnání s předpotopními tradicemi, které nacházíme i na Západě tu a tam obvykle v pokleslé a zdegenerované podobě pohanství, pověry nebo folklóru. (1)

Navzdory tomu i v Písmu a v obrovské mase apokryfní / pseudepigrafní literatury společné všem abrahamovským tradicím nacházíme zlomky a zkazky předpotopních tradic a vědomostí, ke kterým se prakticky již od prvních století po Kristu soustředí zájem jak esoterní literatury v nejlepším slova smyslu, tak i pokleslé záhadologie. (2) Pokud srovnáváme starší a mladší překlady Písma, nelze se ubránit dojmu, že právě nejzajímavější pasáže s postupem času „mizí v překladu“. (3) Jednou z těchto ozvěn předpotopních tradic je vzpomínka na nejzazší sever coby primordiální středisko Tradice a místo prvopočátku i konce. O něco jasněji ji nacházíme formulovanou u antických spisovatelů (Hyperborea).

Ve starozákonní tradici má severní strana obvykle eschatologickou úlohu Božího hněvu a umístění Božího trůnu. V apokryfní literatuře se přidává i příslib, že Pozemský ráj, o němž Mojžíš výslovně uvádí, že se nacházel na východě, bude z Východu či Západu s přelomem věků přesazen opět na Sever. Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

Logismoi

prostration1Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek

Tři druhy askeze

heiliger-antoniuspsáno 11. 11. 2013 pro Gornahoor.net

V souladu se stupni hierarchie spiritus, anima, corpus / pneuma, psýché, sóma / duch, duše, tělo rozlišujeme tři druhy askeze, tři druhy sebeovládání: askezi duchovní, duševní a tělesnou. Duchovní askeze neboli mentální askeze je askezí myšlenek, cvičením myšlenek. Duševní askeze představuje cvičení charakteru [1]. Tělesná askeze znamená cvičení jednání a chování.

Klíčem k úspěšnému provádění askeze je cvičení v souladu s hierarchií: Každý impuls napadá nejprve mysl v podobě myšlenky. Špatná myšlenka následně podnítí vášeň. Teprve vášeň coby porucha charakteru podnítí chybné jednání (a nikoliv naopak). Proto počátkem každé úspěšné askeze je okamžité potlačení nevhodné myšlenky, nevhodného mentálního impulsu. [2]

Vtírající se myšlenky potlačujeme tak, že je nebereme na vědomí a nevěnujeme jim pozornost. Tímto způsobem zároveň pročišťujeme mysl a prohlubujeme své vědomí.

Jestliže ale nerespektuji tuto hierarchii askezí a připouštím do své mysli tvary, kterým se zpětně snažím vzdorovat, v lepším případě je pouze převrstvuji, upozaďuji nebo vytěsňuji do podvědomí, vytvářím si tak nebezpečnou polaritu, která se dříve či později projeví. [3] Jestliže si toto neuvědomuji a zabývám se bojem s neustálým přílivem nepřátelských myšlenek, svodů, obrazů a tvarů, pouze sám sebe oslabuji, vyčerpávám a podlehnutí je jen otázkou času.

Přestat se ztotožňovat se svými myšlenkami a potlačit všechny nevhodné myšlenky je počátkem a klíčem k veškeré askezi a tím i k vítězství ve velké svaté válce, jehož odměnou je probuzení a nabytí středu světa, v němž sídlí velký mír. [4] Celý příspěvek

Lidské věky a lidské rasy

František Kabelák uvádí, že hlavními prameny jeho výkladu biblické Tabule národů byli francouzský osvícenský spisovatel Fabre d’Olivet (1767 – 1825) a německý teolog August Knobel (1807 – 1863). V Kabelákově článku jsem se poprvé setkal s ideou čtyř lidských ras, které mají odpovídat jednotlivým lidským věkům a vzestupům jednotlivých kontinentů na zemi. Bylo pro mě o několik let později překvapujícím zjištěním, že tentýž názor vyslovil i René Guénon ve svých článcích věnovaných cyklické nauce Místo atlantské tradice v manvantaře a Několik poznámek ohledně jména Adam – tradice současného lidstva je tradicí rudé rasy pocházející ze zaniklé pevniny a historický Egypt byl původně jednou z kolonií této rudé rasy.

book_of_gates

reprodukce čtyř lidských ras v hrobce faraona Setiho I. (1)

Celý příspěvek

Pracovní poznámky k výkladu Tabule národů

gen_10Více než deset let mě fascinuje biblická tabule národů uvedená v První knize Mojžíšově popisující rozmnožení a rozčenění lidstva po Potopě světa a její výklad českého okultisty Františka Kabeláka publikovaný roku 1940. František Kabelák, jak se zdá, disponoval navzdory řadě chyb určitými autentickými a tradičními poznatky. (1) Pointou Kabelákova výkladu je názor převzatý od Fabrea d’Olivet, že biblická genealogie rozčlenění Noemových synů představuje nejstarší známý rodokmen bílé rasy. Je zřejmé, že tradiční genealogie a události následující krátce před a po Potopě světa jsou klíčem k pochopení původu a rozdělení tradic Západu. Je v této souvislosti samozřejmé, že dělení Noemových synů nerespektuje jazykové ani rasové hranice.

Klíčem k pochopení tradičních genealogií je zřejmě skutečnost, že představují pokud ne reálnou tak aspoň nominální návaznost tradic, tedy duchovní otcovství, a jako taková patří tradiční genealogie k hlubokým a plně tradičním či posvátným vědám. (2) Pokud reprezentují tradiční genealogie i pokrevní příbuzenství, tak pouze druhotným způsobem. Celý příspěvek

Fabre d’Olivet o původu bílé rasy

fabre_d_olivetPřed více než deseti lety upoutal naši pozornost článek českého okultisty Františka Kabeláka Lidské rasy a arijská hermetická kultura z r. 1940. Jedná se o fragment širší Kabelákovy práce, kterou je velmi obtížné dohledat, pokud se vůbec do současnosti dochovala. V autorově stručném výkladu nacházíme několik styčných bodů s poznámkami Reného Guénona o červené rase Atlantidy (kterého ovšem s mystifikátory, fantasty a okultisty není vhodné spojovat).  Pokus porozumět některým sporným bodům Kabelákovy práce nás dovedl až ke zdrojovému textu francouzského svobodného zednáře a okultisty Antoine Fabre d’Oliveta (1767 – 1825), z něhož F. Kabelák čerpal informace. Celý příspěvek