Tag Archives: Autorské články

Lidské věky a lidské rasy

František Kabelák uvádí, že hlavními prameny jeho výkladu biblické Tabule národů byli francouzský osvícenský spisovatel Fabre d’Olivet (1767 – 1825) a německý teolog August Knobel (1807 – 1863). V Kabelákově článku jsem se poprvé setkal s ideou čtyř lidských ras, které mají odpovídat jednotlivým lidským věkům a vzestupům jednotlivých kontinentů na zemi. Bylo pro mě o několik let později překvapujícím zjištěním, že tentýž názor vyslovil i René Guénon ve svých článcích věnovaných cyklické nauce Místo atlantské tradice v manvantaře a Několik poznámek ohledně jména Adam – tradice současného lidstva je tradicí rudé rasy pocházející ze zaniklé pevniny a historický Egypt byl původně jednou z kolonií této rudé rasy.

book_of_gates

reprodukce čtyř lidských ras v hrobce faraona Setiho I. (1)

Celý příspěvek

Pracovní poznámky k výkladu Tabule národů

gen_10Více než deset let mě fascinuje biblická tabule národů uvedená v První knize Mojžíšově popisující rozmnožení a rozčenění lidstva po Potopě světa a její výklad českého okultisty Františka Kabeláka publikovaný roku 1940. František Kabelák, jak se zdá, disponoval navzdory řadě chyb určitými autentickými a tradičními poznatky. (1) Pointou Kabelákova výkladu je názor převzatý od Fabrea d’Olivet, že biblická genealogie rozčlenění Noemových synů představuje nejstarší známý rodokmen bílé rasy.

Klíčem k pochopení tradičních genealogií je zřejmě skutečnost, že představují pokud ne reálnou tak aspoň nominální návaznost tradic, tedy duchovní otcovství, a jako taková patří tradiční genealogie k hlubokým a plně tradičním či posvátným vědám. (2) Pokud reprezentují tradiční genealogie i pokrevní příbuzenství, tak pouze druhotným způsobem. Celý příspěvek

Fabre d’Olivet o původu bílé rasy

fabre_d_olivetPřed více než deseti lety upoutal naši pozornost článek českého okultisty Františka Kabeláka Lidské rasy a arijská hermetická kultura z r. 1940. Jedná se o fragment širší Kabelákovy práce, kterou je velmi obtížné dohledat, pokud se vůbec do současnosti dochovala. V autorově stručném výkladu nacházíme několik styčných bodů s poznámkami Reného Guénona o červené rase Atlantidy (kterého ovšem s mystifikátory, fantasty a okultisty není vhodné spojovat).  Pokus porozumět některým sporným bodům Kabelákovy práce nás dovedl až ke zdrojovému textu francouzského svobodného zednáře a okultisty Antoine Fabre d’Oliveta (1767 – 1825), z něhož F. Kabelák čerpal informace. Celý příspěvek

Three Types of Ascesis

The Temptation of St. Anthony

In an accordance with the hierarchy spiritus, anima, corpus (spirit, soul, body), we distinguish three types of ascesis, three types of self-control: ascesis of spirit, ascesis of soul, ascesis of body. Spiritual ascesis or mental ascesis is an ascesis of thoughts, a mental self-control. Ascesis of a soul represents control over character. [1] Bodily ascesis means control of action, conduct, and behaviour.

The key to a successful practice of ascesis is to practice in an accordance with the given hierarchy: Every impulse attacks first one’s mind in form of a thought. A bad thought leads to a character disharmony, e.g., desire. Yet the desire causes wrong acting (and not the other way). This is why the beginning of every successful ascesis is to suppress a wrong thought, a bad mental impulse. [2]

Celý příspěvek

Hésychasmus

nWr8I4Hésychasmus, řec. isychasmós (z isychia = klid, mlčení) představuje mystickou formu modlitby východní církve. Hesychastická modlitba směřuje k vnitřnímu klidu a čistotě duše. Hésychasmus zahrnuje řadu iniciačních stupňů, jejichž cílem je dojít k vidění táborského světla, tedy nestvořeného světla Božství. (1)

Těžištěm hésychasmu je tzv. ryzí, čistá, též srdeční modlitba. Jejím prostřednictvím dochází ke koncentraci mysli. Čistá modlitba společně s askezí (z řec. áskésis = cvičení) napomáhá dosažení neomezeného vnitřního klidu (hesychia), při němž je vybičována pozornost a probuzeno vědomí. Svatý Izák Syrský tento stav, jenž je vyšší než kanonická i čistá motlitba a je výchozí podmínkou přijímání daru vidění (theória, z řec. theorein = pozorovat), nazývá mlčením mysli. (2) Celý příspěvek

Poznámky k symbolice orla

Višnu na Garudovi, Paříž, Musée Guimet

Višnu na Garudovi, Paříž, Musée Guimet

Většina současníků bude orla či orlici vnímat pravděpodobně jako emblém Říše či přímo jako její zástupný symbol – od doby Říma. Orel skutečně vedle fénixe a basiliška (1) vystupuje jako královské zvíře a jako takový je i jednou z „inkarnací“ Juppitera či Dia sestupujícího z Olympu. Na tomto místě doplníme několik poznámek a upozorníme na širší souvislosti týkající se orlů a příbuzných okřídlených bytostí.

Orel nebo pták se obvykle vyskytuje ve spojení s hadem, buď ve vzájemném souboji, například v souboji Garudy a Nágy, nebo ve vzájemné sympatii jako v případě okřídleného hada. Symbol okřídleného hada nacházíme mimo jiné v iniciační symbolice Hermova caduceu. Hermes je hermeneutes = vykladač bohů a psychopompos = průvodce duší zemřelých po březích Ókeanu do Hádu, jeho identifikace s egyptským Thotem dovoluje tvrdit, že Hermés, moudrost, je figurativním znázorněním principu inspirace u kněžské kasty a rovněž zástupným symbolem této kasty. Orel Garuda je zároveň dopravním prostředkem Višnua, což vyjadřuje mimo jiné ideu sestoupení božského Principu z nebes a v souvislosti s Říší ideu kněze-krále coby zprostředkovatele tohoto Principu. Budeme tedy tvrdit, že spojení solárních emblematických zvířat orla – hada, kde první odpovídá elementu vzduchu a druhý elementu ohně (2), vyjadřuje pontifikální iniciaci panovníka, který je králem a nejvyšším knězem, a tedy zároveň i  vysokým zasvěcencem (3). Celý příspěvek