Tag Archives: Autorské články

Řídit všechno jako firmu

liberteUzurpaci politické moci podnikateli někteří předvídali už před deseti lety – nejde konkrétně o nástup Andreje Babiše, ale obecně figur s podobným politickým programem vyjádřeným zkratkovitě Mussoliniho programovým heslem „chceme vládnout“ a „řídit stát jako korporaci“. Upozorňoval na to už dávno například můj kamarád Dušan z Přírodovědecké fakulty UK. Jednoho dne přišel o práci v oddělení experimentální molekulární chemie s odůvodněním, že oddělení je víceméně závislé na grantech, nemá smlouvy s podnikateli a poznatky získané z experimentů nemohou firmy bezprostředně zhodnotit.

Řídit všechno jako firmu se zřetelem na bezprostřední finanční zhodnocení – od katedry chemie přes jednotlivé resorty až po stát jako celek – je idea, která v posledních deseti, patnácti letech proniká stále citelněji do praktického života. Je pouze otázkou času, kdy se objeví teorie, které z metod inženýrské ekonomie udělají politický program. A oligarchové, kteří jej uvedou do praktického života. Celý příspěvek

Balistická křivka českého nacionalismu

1848_praha_2

Česká národní garda na barikádách r. 1848 v Jiráskově Filosofské historii

Vynikající rumunský spisovatel a religionista Mircea Eliade v polovině 20. století postřehl, že řada moderních ideologií – zejména těch totalitních – má silně mytologické rysy a v moderních společnostech tyto ideologie hrají roli, kterou mělo v tradiční společnosti náboženství. Některé z nich, například marxismus, tuto skutečnost vášnivě popírají a hlásí se k „vědeckému světovému názoru“, čímž v podstatě chtějí říci, že jsou tím „opravdovým“ mýtem, podobně jako staroárijské náboženství se samo přirozeně považuje za védu = vědu, zatímco starší indické tradice jsou pro něj pouze jakési temné pověry a uctívání šišna dévy. Jiné ideologie, například nacionalismus, se k mýtu hlásí vědomě. Nikoliv náhodou, jak poznamenal Stanislav Komárek, se hlavní knižní dílo německého nacionálsocialismu jmenuje Mýtus dvacátého století. V podstatě také není náhodou, že ještě předtím, než německý nacionalismus ovládl mnichovské pivnice, ovládl německé katedry archeologie, tedy oboru, který si po ústupu náboženství z veřejného života nárokuje monopol na produkci etiologických mýtů. Ostatně rumunský fašismus, který byl vymyšlen na katedře filosofie v Bukurešti, a jehož byl Eliade jedním z čelních představitelů, byl přímo esencí mytologičnosti. Celý příspěvek

Encyklopedie archeologie

Databáze. Databáze v archeologii je odrazem víry, že člověk a stopy po jeho minulosti jsou neproblematicky převoditelné na čistě kvantitativní měřítka. Tyto lze pak neomezeně a stále rafinovaněji zpracovávat prostřednictvím formalizovaných metod převzatých ze statistiky (těmi jsou především faktorová syntéza a vektorová analýza) a jejich pomocí řešit filosofické otázky lidské identity, existence obecného mravního zákona, vzniku společnosti a d. Celý příspěvek

Je ochrana přírody konzervativní téma?

engelsNa první pohled je ochrana „přírody“ se svými kořeny v německém romantismu a jeho periodicky přicházejícími obavami o znečištění němectví – nejprve německého jazyka, posléze německého křesťanství, německé krve, nejnověji německého lesa – konzervativní téma par excellence. V praktickém životě jde ochraně přírody o zachování něčeho, co se nám líbí a co má pro nás estetický a citový význam. Kytičky, kopečky, zvířátka a tak.

Narozdíl od svého předchůdce z přelomu 19. a 20. století uzavřela část ochránců přírody pakt s ideologií pokroku a multikulturalismem. V tu chvíli se dostala do poměrně složité situace, kdy je třeba zdůvodnit, podle jakých kritérií rozděluje organismy na ty, které je třeba ochraňovat, a ty, které je třeba zlikvidovat. V zásadě přitom nedovede úspěšně odůvodnit, proč zasluhuje ochranu evropský listonoh, zatímco evropský člověk nikoliv. Prostředky k ochraně bílého kakadu jdou do závratných sum, zatímco prostředky na ochranu bílého člověka – pokud by někdo něco takového navrhl – by byly vnímány jako odpudivá připomínka apartheidu. Polochcíplý lední medvěd či panda mají potenciál mobilizovat masy, skutečně ohrožení živočichové jako křísi či mizející perleťovec maceškový dojímají pouze entomology, vyhynulé bakterie černého kašle (nebo poslední exempláře nordické rasy vyskytující se ještě tu a tam v severní Evropě) vůbec nikoho. Že v ochraně přírody hrají roli zejména estetická kritéria jako proporce hlavy a počet nohou není špatně, ale musí se to umět říci. Úhelným kamenem ochrany přírody je člověk sám a jeho vlastní libost. Celý příspěvek

Symbolika severu v Písmu

henochO všech velkých tradičních formách Západu – soudě aspoň na základě toho, co z těchto tradic přežilo do současnosti – lze říci, že jsou relativně mladé a byly zformovány během současného temného věku. Z toho důvodu jsou také podmínkám temného věku nejlépe přizpůsobené, jsou nejduchovnější a nejméně zatemněné, což vyplyne zejména při porovnání s předpotopními tradicemi, které nacházíme i na Západě tu a tam obvykle v pokleslé a zdegenerované podobě pohanství, pověry nebo folklóru. (1)

Navzdory tomu i v Písmu a v obrovské mase apokryfní / pseudepigrafní literatury společné všem abrahamovským tradicím nacházíme zlomky a zkazky předpotopních tradic a vědomostí, ke kterým se prakticky již od prvních století po Kristu soustředí zájem jak esoterní literatury v nejlepším slova smyslu, tak i pokleslé záhadologie. (2) Pokud srovnáváme starší a mladší překlady Písma, nelze se ubránit dojmu, že právě nejzajímavější pasáže s postupem času „mizí v překladu“. (3) Jednou z těchto ozvěn předpotopních tradic je vzpomínka na nejzazší sever coby primordiální středisko Tradice a místo prvopočátku i konce. O něco jasněji ji nacházíme formulovanou u antických spisovatelů (Hyperborea).

Ve starozákonní tradici má severní strana obvykle eschatologickou úlohu Božího hněvu a umístění Božího trůnu. V apokryfní literatuře se přidává i příslib, že Pozemský ráj, o němž Mojžíš výslovně uvádí, že se nacházel na východě, bude z Východu či Západu s přelomem věků přesazen opět na Sever. Celý příspěvek

Praktické poznámky k askezi

několik praktických poznámek navazující na starší článek Tři druhy askeze

ascetics-e1564493382550.png

Logismoi

Kdo má již určitou praxi v pozorování své mysli, ten si během přemáhání svých vášní dříve či později povšimne jedné důležité věci: Každý impuls, který plodí vášně, jež překonáváme, je vždy a zcela bez výjimky nejprve myšlenkový, mentální. V asketické literatuře se toto prvotní pokušení nazývá logismos. Jedná se o subtilní mentální impuls, který je třeba hned v počátku potlačit.

Každý asketik (cvičící, z řec. ἄσκησις = cvičení) si také časem povšimne, že pokud začneme hledat omluvy, vést s pokušením dialog, nebo prostě jen logismos uchováváme v mysli, je podlehnutí jen otázkou času. Na úrovni duše a těla už asketik téměř nic nezmůže, pokud nejprve neovládl a nevyčistil svou mysl. Tedy jakmile si asketik logismos jednou vpustí do mysli a z mysli do duše, ve které vznikne chtění či touha po hříchu, je naše bitva již prohraná. (1) Celý příspěvek

Tři druhy askeze

heiliger-antoniuspsáno 11. 11. 2013 pro Gornahoor.net

V souladu se stupni hierarchie spiritus, anima, corpus / pneuma, psýché, sóma / duch, duše, tělo rozlišujeme tři druhy askeze, tři druhy sebeovládání: askezi duchovní, duševní a tělesnou. Duchovní askeze neboli mentální askeze je askezí myšlenek, cvičením myšlenek. Duševní askeze představuje cvičení charakteru [1]. Tělesná askeze znamená cvičení jednání a chování.

Klíčem k úspěšnému provádění askeze je cvičení v souladu s hierarchií: Každý impuls napadá nejprve mysl v podobě myšlenky. Špatná myšlenka následně podnítí vášeň. Teprve vášeň coby porucha charakteru podnítí chybné jednání (a nikoliv naopak). Proto počátkem každé úspěšné askeze je okamžité potlačení nevhodné myšlenky, nevhodného mentálního impulsu. [2]

Vtírající se myšlenky potlačujeme tak, že je nebereme na vědomí a nevěnujeme jim pozornost. Tímto způsobem zároveň pročišťujeme mysl a prohlubujeme své vědomí.

Jestliže ale nerespektuji tuto hierarchii askezí a připouštím do své mysli tvary, kterým se zpětně snažím vzdorovat, v lepším případě je pouze převrstvuji, upozaďuji nebo vytěsňuji do podvědomí, vytvářím si tak nebezpečnou polaritu, která se dříve či později projeví. [3] Jestliže si toto neuvědomuji a zabývám se bojem s neustálým přílivem nepřátelských myšlenek, svodů, obrazů a tvarů, pouze sám sebe oslabuji, vyčerpávám a podlehnutí je jen otázkou času.

Přestat se ztotožňovat se svými myšlenkami a potlačit všechny nevhodné myšlenky je počátkem a klíčem k veškeré askezi a tím i k vítězství ve velké svaté válce, jehož odměnou je probuzení a nabytí středu světa, v němž sídlí velký mír. [4] Celý příspěvek