Tag Archives: Marija Gimbutienė

Pravěk podle M. Gimbutienė

gimbutas

Marija Gimbutienė 1921 – 1994

Marija Gimbutienė (na Západě známá jako Gimbutasová) byla litevská archeoložka proslulá svými feministickými výklady neolitického náboženství a tzv. kurganovou teorií o vpádu Indoevropanů do střední Evropy (kurgan = pohřební mohyla v turkických jazycích a v ruštině), s níž vystoupila v polovině 50. let. Společně s Thorem Heyerdahlem zosobňuje poslední velký pokus prosadit migracionismus ve společenských vědách. Marija Gimbutiene poskytuje vrcholně romantickou vizi „staré Evropy“ (Old Europe) v podobě matriarchálního ráje uctívajícího chtonickou Velkou bohyni a řízeného ženskými kněžkami. Za zlatý věk staré Evropy považovala neolitické komplexy Balkánu a východní Evropy (Vinča, Turdaș), které měly být ve 4. tisíciletí př. Kr. zničeny vlnami příchozích patriarchálních Indoevropanů vyznávajících solární a heroické náboženství. Celý příspěvek

Litevský bůh Velnias

Spisovné litevské slovo Vélnias [1], dříve Vēlenas nebo Vēlinas existující stále v některých dialektech, jakož i krátká podoba Velas nebo Vels, jsou v současnosti označením pro „čerta“. Ještě asi před dvěma sty lety byl Velnias jedním z nejdůležitějších předkřesťanských baltských božstev: bůh mrtvých a dobytka (bohatství a plodnosti). Jeho význam v baltské mytologii může být znovu sestaven prostřednictvím historických záznamů a folklóru. V pozdější době jsou navzdory tlaku církve Velniasovy archaické rysy hojné a přesvědčivé. V našem textu je používáno starší jméno Velinas.

Tolundský muž - jeden ze stovek mrtvých nalezených v severoněmeckých a dánských rašeliništích

Tolundský muž – jeden ze stovek mrtvých nalezených archeology v severoněmeckých a dánských rašeliništích

Celý příspěvek