Tag Archives: Oswald Spengler

Oswald Spengler: Města a národy

untergang.jpgTento rok je tomu sto let od prvního německého vydání Spenglerova Zániku Západu  – první svazek  byl vydán r. 1918, druhý svazek r. 1922. Následují výpisky ze zdařilého překladu do češtiny, Svazek druhý Světodějné perspektivy, kapitola Města a národy. Čtenář si povšimne, že Spenglerova proroctví se vyplňují s fascinující přesností.

Spengler o zemědělském stavu

Všechny skutečné dějiny začínají tím, že se jako takové vytvoří a pozvednou nad rolnictvo prastavy, šlechta a kněžstvo. Protiklad velké a malé šlechty, krále a vazalů, světské a duchovní moci je základní formou veškeré raně homérské, staročínské, gotické politiky, až se s městem, se třetím stavem měšťanstvem promění styl dějin. Ale jsou to výlučně tyto stavy, v nichž si stavovské vědomí koncentruje celý smysl dějin. Rolník je bez dějin. Vesnice stojí mimo světové dějiny a celý vývoj od války trojské až k mithridatské a od saských císařů až ke světové válce se přenáší přes tyto malé body krajiny, příležitostně je ničí, spotřebovává jejich krev, aniž by se kdy však dotkl jejich nitra. Celý příspěvek

Spengler o pojetí času

Roseta na románské bazilice v Třebíči

Roseta na románské bazilice v Třebíči

Je velký rozdíl, jestli někdo žije pod stálým dojmem, že jeho život je jedním prvkem v daleko větším běhu života, který se táhne přes staletí či tisíciletí, nebo jestli se cítí jako něco v sobě samém zaokrouhlené a uzavřené. Pro ten druhý způsob bdělého bytí jistě nejsou žádné dějiny světa, žádný svět jako dějiny. Ale jak to je, když na tomto ahistorickém duchu spočívá sebevědomí celého národa, jedna celá kultura? Jak se jí musí jevit skutečnost? Život? Svět? Pomyslíme-li, že ve vědomí světa Helénů se všechno prožité, nejen vlastní osobní, nýbrž obecná minulost, okamžitě proměňovalo v bezčase nehybné, myticky utvořené pozadí vždy právě okamžité přítomnosti, tedy že dějiny Alexandra Velikého ještě před jeho smrtí začaly pro antický pocit splývat s dionýsovskou legendou a že Caesar přinejmenším necítil jako nesmyslné odvozovat svůj původ od Venuše, pak musíme připustit, že pro nás, lidi Západu, se silným citem pro časové distancování, z něhož se něčím samozřejmým stalo denní počítání s letopočty po Kristově narození a před ním, tedy že pro nás se znovuprožívání takových stavů duše stává bezmála nemožným. (…) Celý příspěvek

Druhá religiozita

Materialismus by nebyl úplný bez potřeby stále uvolňovat duchovní napětí, jež nechá spadávat do mytických nálad, bez potřeby provozovat něco kultického, aby dosáhl vnitřního vybití dráždidla iracionálního, bytostně cizího, zvláštního a když to musí být, užil i něco pošetilého. Co ještě nyní zřetelně vystupuje třeba v době Meng-c‘ (372-289) a prvních buddhistických obcí bratří, ve zcela stejném významu patří i k nejdůležitějším rysům helénismu. Kolem roku 312 básnící učenci na způsob Kallimacha vynalezli kult Sarápida a opatřili jej vychytralou legendou. Isidin kult byl totiž v republikánském Římě něco, co nelze zaměňovat s pozdějším kultem císařské doby a velmi vážným Isidiným náboženstvím v Egyptě; bylo to totiž náboženství trávení času dobré společnosti, jež dalo podnět jednak k veřejnému posměchu, jednak ke skandálům a uzavření kultovní budovy, což bylo v letech 59 – 48 nařízeno čtyřikrát. Chaldejská astrologie byla tehdy móda, daleko vzdálená od pravé antické víry v orákulum a magické víře v moc hodiny. Bylo to „uvolnění“, člověk něco namlouval sobě i druhým, a k tomu přicházeli nesčetní šarlatáni a falešní proroci, kteří táhli všemi městy a důležitě vykonávanými obyčeji se snažili polovzdělancům namlouvat náboženskou obnovu. Celý příspěvek