Tag Archives: René Guénon

Nejsvětější srdce a legenda o svatém Grálu

Seth-the-Patriarch

Patriarcha Šét, novgorodská ikona v Chrámu proměnění Páně

Louis Charbonneau-Lassay ve svém článku Iconographie ancienne du Coeur de Jésus [Regnabit, červen 1925] velmi správně zdůraznil, že ledenda o svatém Grálu zapsaná ve 12. století – přestože pochází z mnohem starší doby a je ve skutečnosti adaptací starodávných keltských tradic – spadá do jakési „prehistorie eucharistického srdce Ježíšovo“. Myšlenku tohoto přirovnání jsme si uvědomili již dříve, když jsme četli mimořádně zajímavý článek Le Coeur humain et la notion du Coeur de Dieu dans la religion de l’ancienne Égypte [Regnabit, leden 1924], z něhož citujeme následující pasáž: „V hieroglyfech, posvátném písmu, v němž samotný obraz věci často představuje odpovídající slovo, je srdce znázorněno nádobou. Není srdce člověka skutečně nádobou, v níž je uložen jeho život, a udržován prostřednictvím krve?“ V této nádobě coby zástupném symbolu srdce v egyptské ideografii, která nám připomíná svatý Grál, spatřujeme kromě obecných symbolických významů (vztahovaných na lidské i božské aspekty) přímý vztah k srdci Kristově. Celý příspěvek

Nezbytnost tradičního exoterismu

liturgieJak se zdá, mnoho lidí pochybuje o tom, zda je pro člověka usilujícího o iniciaci skutečně nutné připojit se ze všeho nějdříve k některé z tradičních forem exoterního řádu a plnit všechny její předpisy. Tento postoj sám o sobě svědčí bezpochyby z mnoha důvodů o stavu ducha typickém pro moderní Západ. Nebudeme se pouštět do zkoumání nakolik jsou za tento stav zodpovědní sami představitelé náboženského exoterismu, jejichž exklusivismus vede obvykle ke sklonům více či méně výslovně popírat vše, co přesahuje jejich doménu. Tento aspekt naší otázky nás nyní nebude zajímat. V této souvislosti je mnohem zajímavější skutečnost, že ti, kdo se považují za kvalifikované k iniciaci, jsou přesvědčeni o úplně stejném omylu, v tomto případě ovšem v opačném směru. Je myslitelné, že si exoterik není vědom esoterismu, přestože tato nevědomost sama o sobě neospravedlňuje jeho popírání, ale je nemyslitelné, aby kdokoliv aspirující k esoterismu ignoroval exoterismus, byť jenom v praktické rovině, protože vyšší musí nutně obsáhnout nižší. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (3)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr).

Toto je závěrečný díl – předcházející díl zde.

baptism_christ

svatý Jan křtí Krista, ikona z Kréty, 17. století

Mezi křesťanskými obřady, přesněji řečeno svátostmi, které tvoří jejich nejpodstatnější části a které jsou nejpodobnější iniciačním rituálům, jejichž exteriorizace tyto svátosti představují – pokud tedy tyto obřady ve svých provopočátcích iniciační charakter měly – jsou takové, které lze přirozeně přijmout pouze jednou, což je především křest. (1) Dokud bylo křesťanské společenství iniciační organizací, představoval křest, skrze který je člověk přijat nebo lépe řečeno inkorporován do společenství, první iniciaci, tedy počátek nižších mystérií. Tuto skutečnost navíc potvrzuje i charakteristika křtu coby „druhého narození“, které se uchovala, přestože je již chápána jinak a poklesla do zcela exoterní úrovně. V této souvislosti dodejme, že obřad biřmování zřejmě označoval postup do vyšší úrovně a je velice pravděpodobné, že završoval dokončení „nižších mystérií“. Co se týká kněžského svěcení, které v současnosti pouze umožňuje vykonávat některé funkce, jedná se bezpochyby o „exteriorizaci“ kněžského zasvěcování, tedy vstupu do „vyšších mystérií“.
Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (2)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

Předcházející díl zde.

insightsJe třeba poznamenat, že tato zásadní změna povahy – ne-li přímo podstaty – křesťanství perfektně vysvětluje, co jsme zmínili na začátku, tedy že vše, co této změně předcházelo, bylo záměrně zahaleno tajemstvím, a dokonce ani není možné, aby tomu bylo bývalo jinak. Je zřejmé, že těm, kteří dnes do křesťanského společenství – jež se stalo zcela exoterním – vstupují, zůstává jeho původně esoterní a iniciační povaha zcela skrytá. A dokonce vše, co by mohlo vést ke znalostem či aspoň představám o tom, čím bylo křesťanství na počátku, bylo zakryto neprostupnou zábranou. Nebudeme zkoumat prostředky, kterými toho bylo dosaženo, což by bylo doménou hisotriků, pokud by je vůbec napadlo podobnou otázku řešit. Ostatně, tato otázka by pro ně byla v každém případě prakticky neřešitelnou, protože z hlediska jejich obvyklých metod se zde nelze spolehnout na „historické prameny“ (které v tomto případě pochopitelně nemohou existovat); nám stačí pouze poukázat na fakta, která nás zajímají, a porozumět jejich skutečným důvodům. Celý příspěvek

René Guénon: Křesťanství a iniciace (1)

Mírně krácený pracovní překlad článku Křesťanství a iniciace Reného Guénona (Christianity & Initiation). Původní článek vyšel v anglickém překladu v r. 1954 jako součást sborníku Insights into Christian Esoterism (ed. Samuel Fohr). Poznámky pod čarou překládány přímo v textu.

russian_orthodoxy(…) Musíme se přiznat, že jsme nikdy neměli potřebu psát na toto téma zvláštní pojednání. Existuje k tomu několik důvodů, především téměř neproniknutelné nejasnosti zahalující vše, co souvisí s počátkem a ranými fázemi křesťanství, nejasnosti tak velké, že nemohou být, jak se nám zdá, dílem náhody, ale spíše zvláštního záměru – to je třeba mít na paměti v souvislosti s tím, co chceme dále vyložit.

Navzdory všem obtížím plynoucím z tohoto stavu lze konstatovat aspoň jednu věc, o které není pochyb, a kterou nepopírá ani nikdo z těch, kteří s námi sdílejí své poznatky. (…) Jedná se o skutečnost, že křesťanství na počátku nebylo pouhým náboženstvím a exoterní tradicí, kterou je dnes, ale bylo svými rituály a naukou v zásadě esoterní, tedy iniciační tradicí. Je to potvrzeno i skutečností, že v islámu je prvotní křesťanství chápáno jako taríqa, to jest iniciační „cesta“, a nikoliv jako šaría, společenský zákon adresovaný všem bez rozdílu. Skutečně, tato nepřítomnost byla později vyřešena přijetím „kanonického“ práva, které je ve skutečnosti jen adaptací starého římského práva, tedy něčím, co pochází zcela odjinud, a nikoliv rozvinutím něčeho, co by křesťanství původně samo obsahovalo. (V této souvislosti je mimochodem zajímavé, že i v arabštině slovo qanún převzaté z řečtiny označuje zákony přijaté z čistě podmíněných důvodů, jež nejsou součástí práva šaría ani tradiční legislativy.) Je zřejmé, že ani v Evangeliu samotném nenajdeme nic legislativního charakteru v pravém slova smyslu. Známé podobenství „co je císařovo, odevzdejte císaři“ je v tomto ohledu zvláště významné, protože na jeho základě křesťanství bylo schopno přijmout legislativu, jež je mu naprosto cizí. (…) Celý příspěvek

Hermův hrob

mousa

prorok Mojžíš v Egyptě  /z přebalu současné islámské věrouky/

To, co jsme již dříve uvedli o jistých „pseudo-iniciačních“ organizacích umožňuje pochopit důvody, proč se zdráháme řešit otázky více či méně související s tradicí starověkého Egypta. V této souvislosti lze dodat, že obyvatelé dnešního Egypta se žádným způsobem nezabývají výzkumem této zmizelé civilizace. Tento fakt sám o sobě postačuje k tomu, abychom ukázali, že z hlediska, které nás zajímá, by takový výzkum ani nepřinesl žádný užitek. Kdyby tomu bylo naopak, je zřejmé, že by nedovolili, aby na tuto činnost získali monopol cizinci, kteří ji ovšem nechápou jinak než jako záležitost erudice. Pravda je taková, že současný Egypt a starověký Egypt spojuje pouze společná poloha bez sebemenšího náznaku historické kontinuity. Zmíněná tradice je dnešnímu Egyptu ještě vzdálenější než je druidismus národům obývajícím staré keltské země a skutečnost, že řada jejích monumentů dodnes stojí, na tom nic nemění. Tento bod je třeba si ujasnit jednou provždy hned v počátku, abychom se vyhnuli všem iluzím, jež dokážou zmást toho, kdo neměl šanci se s těmito otázkami blíže seznámit. Zároveň chceme tímto tvrzením uvést na pravou míru falešné nároky „pseudo-zasvěcenců“, kteří se odvolávají na starověký Egypt a snaží se vytvořit dojem, že jsou v kontaktu s něčím, co z něj údajně v současném Egyptě stále přežívá. Celý příspěvek

Poznámky k islámskému esoterismu

Ze všech tradičních doktrín pravděpodobně islám nejjasněji rozlišuje dvě komplementární součásti, které lze označit jako exoterismus a esoterismus. V arabských termínech je to šaría, doslovně „velká cesta“, společná všem, a haqíqa, doslovně „vnitřní pravda“, jež je majetkem elity, nikoliv na základě nějakého libovolného rozhodnutí, nýbrž podle skutečné povahy věcí, neboť ne všichni lidé mají schopnosti a „kvalifikace“ nutné k dosažení pravdy. Vzhledem ke své „vnitřní“ a „vnější“ povaze bývají exoterismus a esoterismus přirovnávány ke skořápce (qišr) a jádru (lubb) či ke kružnici a jejímu středu. Šaría zahrnuje vše, co se v západních jazycích nazývá „náboženství“ včetně sociální a legislativní složky, neboť obě v islámu spadají pod náboženství. Lze říci, že šaría obsahuje předpisy pro veškeré konání, zatímco haqíqa je čisté vědění. Je nutné si uvědomit, že díky tomuto vědění získává  i šaría vyšší a hlubší význam a smysl, a přestože si to ani mnozí vyznavači náboženství neuvědomují, haqíqa je jeho skutečným principem tak, jako obvod kružnice principiálně předpokládá střed. Celý příspěvek

„Hromoklín“

Ve zvláštním čísle časopisu Le Voile d’Isis věnovaném Tarotu napsal Auriger o arkánu z šestnáctého století: „Zdá se, že existuje vztah mezi padajícím kamením z věže zasažené bleskem a slovem Bethel, Božím domem, z něhož je odvozeno slovo bétyl, které u Semitů označuje meteority a nebeské kameny.“ Tato souvislost byla vyvozena na základě pojmenování tohoto arkánu La Maison Dieu (Boží dům), což je doslovný překlad hebrejského Beth-el. Zdá se nám, že zde ale došlo k záměně několika zcela odlišných věcí, jejichž objasnění může být zajímavé.

V první řadě je jisté, že meteority a nebeské kameny mají zásadní symbolický význam, neboť se jedná o „černé kameny“ vyskytující se v mnoha odlišných tradicích, počínaje kamenem „velké bohyně“ Kybelé a konče kamenem zasazeným do Ka’aby, který hraje roli v příbehu o Abrahámovi. Také v Římě existoval lapis niger, nemluvě o posvátném štítu sáliů [Martových kněží], o němž se říkalo, že byl vykován z meteoritu v Numových časech. (1) Tyto kameny lze jistě zařadit mezi bétyly, tj. kameny považované za Boží příbytky nebo jinými slovy za podporu určitých „duchovních vlivů“. Ale mohou být všechny bétyly stejného původu? Myslíme si, že nikoliv, nevidíme nic, co by podporovalo takový předpoklad, zejména co se týká Jákobova kamene, který podle knihy Genesis Jákob pojmenoval Bejt El, což je označení přenesené na celý kraj, kde měl Jákob svou vizi zatímco spal s hlavou opřenou o kámen. Celý příspěvek

Al Faqr

Podmíněné bytí lze definovat jako takové, které samo sebe nedovede odůvodnit. Důsledkem toho takové bytí nemá o sobě žádnou hodnotu a žádná jeho vlastnost nepochází z něho samého. To je rovněž případ lidského bytí a jakékoliv stvořené bytosti jakéhokoliv stupně, neboť veškeré diference mezi stupni univerzální Existence nejsou ničím ve vztahu k Principu. Všechny bytosti, lidské i jiné, jsou z toho důvodu ve všech ohledech plně závislé na Principu, „mimo něj nevzniká nic, absolutně nic“ (1). Vědomí této závislosti je to, co je v několika různých tradicích nazýváno „duchovní chudoba“. Bezprostředním důsledkem tohoto uvědomění je odstup, který bytost chová ke všemu stvořenému, neboť ví, že vše stvořené nemá žádnou hodnotu ani význam ve vztahu k absolutní Realitě. Tento odstup se znamená především odstup od plodů činnosti, jak učí jmenovitě Bhagavad Gita, odstup, díky kterému bytost unikne nikdy nekončícímu řetězu příčin a následků. Jedná se o „jednání bez chtění“ (niškáma karma), přičemž „jednání s chtěním“ (sakáma karma) je jednání s ohledem na plody činnosti. Celý příspěvek

Hieroglyf Pólu

Vrátíme se nyní k úvahám týkajícím se „zašpičatělé kamenné krychle“. Ve starých rukopisech je tato figura zakončena neobvyklým způsobem, kdy je na vrcholu pyramidy umístěna v rovnovážné pozici sekera. Tento symbol dokázal zmást i odborníky na zednářskou symboliku, kteří pro něj nedokázali najít uspokojivé vysvětlení. Nicméně, bývá zmiňováno, že sekera v tomto případě je vlastně pouze hebrejské písmeno qof. V tomto bodě se ve skutečnosti nachází klíč ke správnému řešení. Srovnání s odpovídajícím arabským písmenem qáf vede k mnohem významnějším závěrům, které stojí za zmínku, ačkoliv lidem ze Západu mohou přijít zvláštní, neboť nejsou zvyklí na podobný způsob uvažování. Celý příspěvek