Tag Archives: René Guénon

Hermův hrob

mousa

prorok Mojžíš v Egyptě  /z přebalu současné islámské věrouky/

To, co jsme již dříve uvedli o jistých „pseudo-iniciačních“ organizacích umožňuje pochopit důvody, proč se zdráháme řešit otázky více či méně související s tradicí starověkého Egypta. V této souvislosti lze dodat, že obyvatelé dnešního Egypta se žádným způsobem nezabývají výzkumem této zmizelé civilizace. Tento fakt sám o sobě postačuje k tomu, abychom ukázali, že z hlediska, které nás zajímá, by takový výzkum ani nepřinesl žádný užitek. Kdyby tomu bylo naopak, je zřejmé, že by nedovolili, aby na tuto činnost získali monopol cizinci, kteří ji ovšem nechápou jinak než jako záležitost erudice. Pravda je taková, že současný Egypt a starověký Egypt spojuje pouze společná poloha bez sebemenšího náznaku historické kontinuity. Zmíněná tradice je dnešnímu Egyptu ještě vzdálenější než je druidismus národům obývajícím staré keltské země a skutečnost, že řada jejích monumentů dodnes stojí, na tom nic nemění. Tento bod je třeba si ujasnit jednou provždy hned v počátku, abychom se vyhnuli všem iluzím, jež dokážou zmást toho, kdo neměl šanci se s těmito otázkami blíže seznámit. Zároveň chceme tímto tvrzením uvést na pravou míru falešné nároky „pseudo-zasvěcenců“, kteří se odvolávají na starověký Egypt a snaží se vytvořit dojem, že jsou v kontaktu s něčím, co z něj údajně v současném Egyptě stále přežívá. Celý příspěvek

Poznámky k islámskému esoterismu

Ze všech tradičních doktrín pravděpodobně islám nejjasněji rozlišuje dvě komplementární součásti, které lze označit jako exoterismus a esoterismus. V arabských termínech je to šaría, doslovně „velká cesta“, společná všem, a haqíqa, doslovně „vnitřní pravda“, jež je majetkem elity, nikoliv na základě nějakého libovolného rozhodnutí, nýbrž podle skutečné povahy věcí, neboť ne všichni lidé mají schopnosti a „kvalifikace“ nutné k dosažení pravdy. Vzhledem ke své „vnitřní“ a „vnější“ povaze bývají exoterismus a esoterismus přirovnávány ke skořápce (qišr) a jádru (lubb) či ke kružnici a jejímu středu. Šaría zahrnuje vše, co se v západních jazycích nazývá „náboženství“ včetně sociální a legislativní složky, neboť obě v islámu spadají pod náboženství. Lze říci, že šaría obsahuje předpisy pro veškeré konání, zatímco haqíqa je čisté vědění. Je nutné si uvědomit, že díky tomuto vědění získává  i šaría vyšší a hlubší význam a smysl, a přestože si to ani mnozí vyznavači náboženství neuvědomují, haqíqa je jeho skutečným principem tak, jako obvod kružnice principiálně předpokládá střed. Celý příspěvek

„Hromoklín“

Ve zvláštním čísle časopisu Le Voile d’Isis věnovaném Tarotu napsal Auriger o arkánu z šestnáctého století: „Zdá se, že existuje vztah mezi padajícím kamením z věže zasažené bleskem a slovem Bethel, Božím domem, z něhož je odvozeno slovo bétyl, které u Semitů označuje meteority a nebeské kameny.“ Tato souvislost byla vyvozena na základě pojmenování tohoto arkánu La Maison Dieu (Boží dům), což je doslovný překlad hebrejského Beth-el. Zdá se nám, že zde ale došlo k záměně několika zcela odlišných věcí, jejichž objasnění může být zajímavé.

V první řadě je jisté, že meteority a nebeské kameny mají zásadní symbolický význam, neboť se jedná o „černé kameny“ vyskytující se v mnoha odlišných tradicích, počínaje kamenem „velké bohyně“ Kybelé a konče kamenem zasazeným do Ka’aby, který hraje roli v příbehu o Abrahámovi. Také v Římě existoval lapis niger, nemluvě o posvátném štítu sáliů [Martových kněží], o němž se říkalo, že byl vykován z meteoritu v Numových časech. (1) Tyto kameny lze jistě zařadit mezi bétyly, tj. kameny považované za Boží příbytky nebo jinými slovy za podporu určitých „duchovních vlivů“. Ale mohou být všechny bétyly stejného původu? Myslíme si, že nikoliv, nevidíme nic, co by podporovalo takový předpoklad, zejména co se týká Jákobova kamene, který podle knihy Genesis Jákob pojmenoval Bejt El, což je označení přenesené na celý kraj, kde měl Jákob svou vizi zatímco spal s hlavou opřenou o kámen. Celý příspěvek

Al Faqr

Podmíněné bytí lze definovat jako takové, které samo sebe nedovede odůvodnit. Důsledkem toho takové bytí nemá o sobě žádnou hodnotu a žádná jeho vlastnost nepochází z něho samého. To je rovněž případ lidského bytí a jakékoliv stvořené bytosti jakéhokoliv stupně, neboť veškeré diference mezi stupni univerzální Existence nejsou ničím ve vztahu k Principu. Všechny bytosti, lidské i jiné, jsou z toho důvodu ve všech ohledech plně závislé na Principu, „mimo něj nevzniká nic, absolutně nic“ (1). Vědomí této závislosti je to, co je v několika různých tradicích nazýváno „duchovní chudoba“. Bezprostředním důsledkem tohoto uvědomění je odstup, který bytost chová ke všemu stvořenému, neboť ví, že vše stvořené nemá žádnou hodnotu ani význam ve vztahu k absolutní Realitě. Tento odstup se znamená především odstup od plodů činnosti, jak učí jmenovitě Bhagavad Gita, odstup, díky kterému bytost unikne nikdy nekončícímu řetězu příčin a následků. Jedná se o „jednání bez chtění“ (niškáma karma), přičemž „jednání s chtěním“ (sakáma karma) je jednání s ohledem na plody činnosti. Celý příspěvek

Hieroglyf Pólu

Vrátíme se nyní k úvahám týkajícím se „zašpičatělé kamenné krychle“. Ve starých rukopisech je tato figura zakončena neobvyklým způsobem, kdy je na vrcholu pyramidy umístěna v rovnovážné pozici sekera. Tento symbol dokázal zmást i odborníky na zednářskou symboliku, kteří pro něj nedokázali najít uspokojivé vysvětlení. Nicméně, bývá zmiňováno, že sekera v tomto případě je vlastně pouze hebrejské písmeno qof. V tomto bodě se ve skutečnosti nachází klíč ke správnému řešení. Srovnání s odpovídajícím arabským písmenem qáf vede k mnohem významnějším závěrům, které stojí za zmínku, ačkoliv lidem ze Západu mohou přijít zvláštní, neboť nejsou zvyklí na podobný způsob uvažování. Celý příspěvek

Kain a Ábel

symbolické obrazy vlastní identity: zatímco Germania je sveřepá bojovnice, España venkovská žena vítající východ slunce

„Solidifikace“ světa má ještě další důsledky, doposud nezmiňované v lidském a sociálním řádu, neboť ve stavu věcí, v němž se objevují, je vše sečteno, zaznamenáno a zregulováno, což je jeden z druhů „zmechanizování“; dnes je velmi lehké najít kdekoliv typické ukázky, kterými jsou například mánie sčítání lidu (které jsou samozřejmě přímo spojeny s důležitostí přikládanou statistice) a obecně řečeno nekonečný nárůst administrativních úkonů ve všech oblastech života. O zákazu sčítání lidu vyjma výjimečných okolností, který je formulován v jistých tradicích, bylo by možné napsat velmi mnoho, řekněme jen, že většina úkonů toho, co se dnes nazývá „občanským státem“, přispívá vedle jiného nepohodlí také zkracování délky lidského života (což je také v souladu s průběhem cyklu, obzvláště jeho závěrečných fází), tomu ovšem dnes nikdo neuvěří. Nicméně i ti nejhloupější sedláci v některých zemích vědí velmi dobře z vlastní zkušenosti, že následkem častého sčítání stád umírá mnohem více zvířat než obvykle. V očích moderních „osvícenců“ to však nejsou nic jiného než pověry. Přirozeným dopadem těchto úkonů je zajištění úplné možné uniformity mezi jednotlivci, a to zejména je-li přímo principem moderní administrativy zacházet s jednotlivci jako s pouhými numerickými položkami, to jest tak, jako by se již hypotetická a „ideální“ uniformita lidstva uskutečnila, jako by se lidé sami sobě vzájemně přizpůsobili na úroveň stejnorodé průměrnosti. Celý příspěvek

Věda o čtení z ruky v súfismu

Autor nedávno publikovaného článku o šajchu ibn Arabím vyjádřil překvapení nad tím, že nalezl v pracích tohoto súfisty vedle čistě duchovní doktríny také množství úvah o astrologii, o vědě písmen a čísel, o symbolické geometrii a o mnoha dalších věcech stejného řádu, které podle autora, jak se ukázalo, prý nesouvisejí s doktrínou samotnou. Ve skutečnosti jsou ale tyto tradiční vědy běžnými aplikacemi duchovních a metafyzických doktrín, jsou odvozeny stejným způsobem jako důsledky vzhledem k příčině. A tak nejsou tyto prvky svou povahou cizí nebo různorodé, nýbrž tvoří integrální součást súfismu (tasawwuf). Celý příspěvek