Metodické poznámky ke kontrole mysli

Pracovní přehled ortodoxních i neortodoxních metod držení bdělosti a cvičení kontroly mysli, které třeba někdy někdo nalezene a využije.

Jak píše Eduard Tomáš, je v posledku jedno, která loď nás doveze do přístavu, podstatné je nasednout a plout. A pokud žádná loď není v dohledu, jde o to skočit do vody a plavat. Nezáleží na tom, zda jsme dopluli do přístavu v sevřeném šiku, v bitevním křižníku, v luxusním parníku nebo třeba sami stylem čuba jako pejsek.

Macja avatára poráží démona, jenž ukradl Védu (zdroj: Wikimedia Commons, Punjabi Manuscript 255), vpravo archanděl Michael s kopím coby jezdec apokalypsy na pravoslavné ikoně

Prosté pozorování myšlenek. Velmi důležité cvičení. Snažíme se vyciťováním a pozorováním vyhmátnout, odkud myšlenky přicházejí, pečlivě je pozorovat, neztrácet pozornost, aspoň po dobu 10 – 15 minut. Cvičící časem postřehne, že vycházejí z duchovního srdce, prostorově jakoby odkudsi ze středu hrudníku, kde je hmatatelně přítomno vědomí. Toto cvičení vlastně stačí, neb bdělost – toť vše!

Metronom. K jakémukoliv cvičení je velmi dobré používat metronom. Držíme-li třeba 10 – 15 minut jednu myšlenku, jednu představu, pozorujeme-li myšlenky, nastavíme si metronom dejme tomu na 20 sekund. Máme-li tendenci ztrácet pozornost a odbočovat, metronom nás každých 20 sekund upomene na cíle našeho soustředění.

Mneme Theou / růženec / al dhikr / džapa (etymologicky souvisí s českým šeptat). Metoda vhodná pro úplné začátečníky, ke které sáhne i kdekdo pokročilý, když je unavený, rozrušený a nedaří se mu z nějakého důvodu cvičit pokročilá cvičení. Jde o to opakovat modlitbu ústy velmi tiše a nepřestávat. V pokročilejších fázích se zapojuje i mysl a modlitba sestupuje do srdce, kde přechází v trvalou bdělost. V Indii jsou metody džapa a adžapa velké vědy rozpracované do nejmenších detailů.

Prázdnota mysli. Metoda udržování prázdnoty mysli tak, aby v mysli nevznikla žádná myšlenka a vládla zde dokonalá prázdnota. Aspoň po dobu 10 – 15 minut se nesmí objevit žádná myšlenka ani představa. (Bez zvládnutí tohoto cvičení není dobře možné ovládat svou mysl.)

Předně je třeba říci ano, jde to. Tak jako v celé duchovní vědě platí i zde, že je to vlastně lehké, když se to umí a ví se, jak na to. Pokud nám toto cvičení narušují představy a obrazy vynořující se z podvědomí, musíme nejprve zvládnout cvičení pozorování myšlenek, kterým se hlubší úrovně vědomí pročišťují.

Mlčení mysli. Jak dosáhnout čistého vědomí? „Stačí se posadit a být zticha,“ učil Šrí Ramana Maharši. O „mlčení mysli“ psal též svatý Izák Syrský.

Vyhasnutí. Představujeme si, že myšlení je jako plamínek, který je třeba silou vůle zhasnout hned v počátku, aby se vůbec nerozhořel. Udržujeme jej vyhasnutý. Musí se hned zkraje jakoby „sesednout“, „zatlačit“, jaksi „dolů“. Jiná metafora připodobní mysl k čistému zrcadlu, které přestane odrážet tvary nebo čisté hladině jezera či oceánu, na kterém ustanou vlny. Meditující je jako rybář myšlenek, který na klidné hladině jezera každou myšlenku dokáže vystopovat a chytit.

Lao C (Nikolaj Roerich)

Metafora o buvolu či krávě

Mysl se podobá krávě, která byla dlouho zvyklá se zlodějsky pást na cizích pastvinách a těžko si přivyká, aby zůstávala v chlévě. Ten, kdo se o ni stará, ať se ji snaží jakkoli nalákat na šťavnatou píci a dobrou krmi, tak zpočátku neuspěje. Později kráva zhltne tu a tam nějaký žvanec. Jelikož je však zvyklá se toulat, stará nestálost se prosadí a ona znovu uteče. Když však je svým chovatelem znovu a znovu vábena, začne si pomalu na chlév přivykat, až se konečně nevzdálí, i když je ponechána volně.

Šrí Ramana Maharši

Černá opona. Úplně začátečnická metoda. Kdo zatím nedokáže rozlišovat mezi temnotou a prázdnotou, zavře oči a představí si černou oponu, která na všechno padá. Na pokročilých stupních je třeba ovládat myšlenky i s otevřenýma očima, v jakékoliv poloze, při jakékoliv činnosti.

Na vyšších úrovních cvičící dokáže předcházet jakékoliv myšlenky tak, aby se v mysli vůbec neobjevily a nezanechaly ve vědomí žádný otisk. Prosté předcházení bdělou pozorností je obecně nejlepší a nejlépe fungující metoda. I Eduard Tomáš doporučoval, že nejlepším cvičením je trvalé soustředění se na Já a totéž doporučují paramadvaitové texty. Toto cvičení je pro začátečníky velice těžké, protože vyžaduje značnou vyrovnanost, psychickou odolnost, pokoru a čistotu charakteru.

Podobná metoda, jež je ale velmi těžká, spočívá v tom, že se soustředíme pouze na vlastní dech nebo sladíme svou neustálou modlitbu (džapa) s dýcháním. Negativní stav (bez myšlenek) se dostaví sám. Josef Hesychastés doporučoval při nádechu vyslovovat Pane Ježíši Kriste / Kyrie Iesu Christe a při výdechu smiluj se nade mnou / eleison me.

Soustředění se na co nejmenší časový okamžik. Tuto neortodoxní metodu jsem našel u Eduarda Tomáše (v Indii sanjama). Představujeme si v mysli co možná nejvíce plasticky různé drobné časové úseky. Po chvíli si zkusíme představit nejmenší myslitelný časový úsek. Věčné Teď.

Udržování bdělosti vůlí, metoda v Indii se nazývající radžajóga. Metoda, kdy přicházející myšlenky potlačujeme silnou vůlí. Každou přicházející myšlenku se snažíme vůlí potlačit nebo vytěšnit z vědomí. Jedná se prakticky o předstupeň předcházení myšlenkám bdělým pozorováním.

Rozlišování. Metoda, která se podle soudobých interpretací objevuje u mistra Eckharta, Tomáše Akvinského a Aristotela (intellectus separatus), detailně je ovšem popsaná u Eduarda Tomáše, Paula Bruntona a v indické literatuře (džňanajóga). Spočívá v rozumové distinkci, rozlišování. Metoda velmi dobrá pro ty, kteří hodně přemýšlejí nebo potřebují mít na všechno názor, je vhodná pro mysl rozrušenou těžkým přemýšlením, například obtížnými matematickými výpočty, fyzikálními úvahami apod. Roztřídíme bystrým přemýšlením obsahy své mysli na pozorované a pozorovatele. Pozorovanému v druhém kroku nevěnujeme pozornost a soustředíme se pouze na pozorovatele.

Indiference čili nevěnovat jim pozornost. Pokud máme jistou praxi v pozorování svých myšlenek, dokážeme přicházející myšlenky identifikovat, takže nám žádné neuniknou. Takže ano, jsou tam, víme o nich, ale prostě je necháme plavat v mysli, indiferentně, bez vztahování se k nim, nevěnujeme jim žádnou pozornost. Postupně zaniknou a mysl se tím sama pročistí.

Bhaktijóga. V Indii opět monumentální nauka o rozpuštění svého ega v Bohu láskou a oddaností. Eduard Tomáš v Umění klidu mysli uvádí její stupně: První stupeň je očištění duše, je to stav tzv. sádhusanga či zkráceně satsanga. Spočívá ve vyhledávání společnosti duchovně uvědomělých lidí. Druhý stupeň je víra a oddanost k věcem ducha, tzv. šraddha. Třetí stupeň je úplná oddanost duchovním ideálům spojená s koncentrací mysli, jedinou myšlenkou na Boha, tzv. ništha. Čtvrtý stupeň je bhakti neboli prudká láska k Bohu. Pátý stupeň je bháva, stav, při kterém člověk není schopen slova při myšlence na Boha (…) Přes popisy jednotlivých stupňů se člověk dostává do stavu préma, nejvyššímu stupni prudké lásky k Bohu, kdy se ego trvale rozpouští.

Asparšajóga. Metoda zavedená Ramanou Maharši a zpopularizovaná Paulem Bruntonem a manželi Tomášovými. U Maharšiho vyvolala bleskovou Realizaci, já s ní žádnou zkušenost nemám.

Existuje cvičení, které pracovně můžeme nazvat vadžrajánový meč nebo Indrův hromoklín. (V Indii existuje celá velká nauka o různých božských zbraních.) Představujeme si, že držíme v ruce meč nebo sekeru, kterou rozsekáváme a ničíme každou přicházející myšlenku, jakmile se objeví. Podobně jako Indra svým hromoklínem proráží obaly, ego, svět iluzí a démonů. Hromoklín, božské zbraně či blesky jsou obecně symboly iniciace, náhlého proražení nevědomosti jako když blesk nebo sekera rozštípne dřevo.

svatá Marina božskou zbraní poráží běsy a získává korunu vítězství (na mikrokosmické úrovni), podobně jako indičtí avatárové a árijští bohové porážejí (na makrokosmické úrovni) démony svými hromoklíny a blesky

 

Uhýbání myšlenkám. Podobná metoda spočívá v tom přicházejícímu proudu myšlenkám svým vědomím prostorově uhýbat. Opět, stejně jako při metodě božské zbraně, zde suma mírných uhýbů vede k tomu, že se vědomí přesune a zaokrouhlí ve středu hrudníku, v duchovním srdci.

Velmi dobrá metoda podobná uhýbání a rozsekávání, kterou pracovně nazývám brnění, štít nebo hroší kůže. Představíme si štít, který chrání mysl před útoky myšlenek a myšlenky odráží. Podstatné je, že štít musí myšlenky odrážet tak, aby nezanechaly otisk ve vědomí, aby se neuvědomily. Vycítíme blížící se impuls a odrazíme jej, takže vlastně zpětně nevíme, co tento impuls nesl za obsahy.

Přesun vědomí na úroveň středu hrudníku. Kdo má jistou zkušenost s předcházejícími metodami, může rovnou přesunout své vědomí zhruba na úroveň srdce a zaokrouhlit se zde v jednobodovosti. Myšlenky pak nepřicházejí a cvičení je zvládnuto.

Metoda problikávání, kterou popisuje Vidžňána Bhairava Tantra. Mysl má tendenci vyvolávat v sobě různé obrazy, kterým nevěnujeme pozornost a necháme je v mysli prostě „blikat“, nesnažíme se jim vzdorovat. Jejich frekvence se prodlužuje, až myšlenka prostě chcípne.

Rozšiřování mezer. Podobná metoda je též uvedena v textu Vidžňána Bhairava Tantra. V této metodě jde o to soustředit se na okamžiky mezi dvěma myšlenkami vyvolanými samovolně naší myslí. Tyto okamžiky se snažíme zachytit, soustředit se na ně a jejich trvání rozšiřovat.

Astrologické aspekty cvičení

Den odpovídá roku a rok samotný odpovídá vetším astrologickým cyklům. Den je rozdělený na čtyři úseky po šesti hodinách, zatímco rok rozdělen na čtyři období po třech měsících.

Každý cvičící si rychle všimne, že nejlépe se cvičení daří o půlnoci. Astrologicky odpovídá půlnoc zimnímu slunovratu, kdy slunce je zdánlivě na severu, tedy zlatému věku a narození Páně (Kristus se narodil o půlnoci).

Po šesté hodině (první hodina církevního času) jdou cvičení hůře, ale ještě stále dobře. Celé dopoledne se cvičení celkem daří až do 12 hodin, kdy pomalu nastává zlom. Jedná se o šestou hodinku církevního času, nebezpečnou hodinu pokušení Páně, kterou reflektují i starší tradice (například jde o hodinu zkoušky, kdy Abram přijal k sobě tři anděly coby předobraz svaté Trojice).

V devět hodin církevního času (15:00 zimího času) jdou cvičení opět nejhůř (ukřižování Páně). V tento čas i Ioannés Klimakos doporučoval mnichům – začátečníkům manuální práci, v každém případě chránit se usnutí.

Po 18. hodině večer se cvičení opět začínají dařit a přirozená únava opadá, mezi desátou a půlnocí se daří nejlépe.

Je celkem půvabné, že Adam a Eva, lidé zlatého věku, se slaví přibližně o zimním slunovratu. O jarní rovnodennosti, kdy došlo k posunu věků, se vzpomíná vyhnání Adama z Ráje a krátce na to zvěstování Páně (vtělení Páně) tak, jako je Kristus druhý Adam. Po devíti měsících Mariina těhotenství se náš Pán rodí.

Každý cvičící si také všimne, že o významných církevních svátcích a v kardinálních bodech roku se cvičení daří výrazně lépe než jiné dny.

Trvalá bdělost

Trvalá neustálá bdělost se objevuje nikoliv po cvičeních vyprázdnění, ale po cvičeních silné vizuální koncentrace. Po intenzivním cvičení vizualizace doznívá soustředění a bdělost ještě zhruba dvě hodiny.

Bdělost ve spánku

Cvičení vyprázdnění myšlenek praktikované před spaním vedou přímo k nabytí nadpřirozených schopností ve snech a bdělosti ve spánku, podmíněné jsou ovšem čistotou charakteru. (Oblecte na sebe plnou Boží zbroj….)

Ve spánku se mohou také objevovat démoni a běsy a je celkem děsivé zjištění, že démoni a čerti, které popisuje asketická literatura, jsou objektivní skutečnosti. Žádné bludy ani pouhé symboly podvědomí (i když ano, někteří démoni jsou pouhými symboly podvědomí). Ale všechny boje asketiků a světců s démony jsou popisy naprosto reálné, mění se pouze vnější podoba démonů, která je kulturně podmíněná. Všechny tradice světa si démony představovaly se zvířecími znaky, démoni jsou ovšem netělesní, jakési vibrace či frekvence, které nabývají různých kulturně a sociálně podmíněných podob. Například u narkomanů a schizofreniků na sebe démoni často berou podobu mimozemšťanů (již Serafim Rose upozorňoval na to, že fenomén Star Wars a popkultura zacházející s mimozemšťany je vlastně pokleslá kosmologie, přičemž pozorovaná UFO jsou ve skutečnosti démoni.)

Přitažlivost drog spočívá hlavně v tom, že jistě poskytují autentický zážitek. Skutečně, věřím, že drogové zážitky jsou naprosto autentické (LSD způsobuje chvilkovou jansozřivost, heroin indiferentní stavy hesychie), přičemž nevýhoda drogy je v tom, že postupně každému podlomí vůli a soustředění a vrhnou člověka do světa, na který naprosto není duchovně vyzbrojený, asi jako kdyby byl voják vržen do první bojové linie nahý a beze zbraně (mladý člověk ani být vybavený nemůže).

Jak překvapivé je rovněž zjištění, že modlitba Páně a symbol kříže démonické běsy skutečně spaluje, zahání a poskytuje sladký spánek, jako tomu je například v našich pohádkách. Tedy za předpokladu, že této metodě věříme.