Jak se zdá, mnoho lidí pochybuje o tom, zda je pro člověka usilujícího o iniciaci skutečně nutné připojit se ze všeho nějdříve k některé z tradičních forem exoterního řádu a plnit všechny její předpisy. Tento postoj sám o sobě svědčí bezpochyby z mnoha důvodů o stavu ducha typickém pro moderní Západ. Nebudeme se pouštět do zkoumání nakolik jsou za tento stav zodpovědní sami představitelé náboženského exoterismu, jejichž exklusivismus vede obvykle ke sklonům více či méně výslovně popírat vše, co přesahuje jejich doménu. Tento aspekt naší otázky nás nyní nebude zajímat. V této souvislosti je mnohem zajímavější skutečnost, že ti, kdo se považují za kvalifikované k iniciaci, jsou přesvědčeni o úplně stejném omylu, v tomto případě ovšem v opačném směru. Je myslitelné, že si exoterik není vědom esoterismu, přestože tato nevědomost sama o sobě neospravedlňuje jeho popírání, ale je nemyslitelné, aby kdokoliv aspirující k esoterismu ignoroval exoterismus, byť jenom v praktické rovině, protože vyšší musí nutně obsáhnout nižší. Navíc, tato praktická ignorace založená na názoru, že účast na tradičním exoterismu je zbytečná a povrchní, by nemohla vzniknout nebýt teoretického nepochopení tohoto aspektu tradice. Právě toto nepochopení činí tuto otázku velice závažnou, neboť je možné se ptát kohokoliv s podobným názorem, jakékoliv jsou možnosti jeho rozvoje, zda je k iniciační a esoterní doméně skutečně způsobilý, a zda by se neměl raději nejprve důkladněji zabývat hodnotami a možnostmi exoterismu předtím, než půjde dále. Ve skutečnosti se zde projevilo oslabení tradičního ducha v obecném slova smyslu, a mělo by být samozřejmé, že právě tohoto ducha je třeba ve svém nitru obnovit, pokud si jedinec přeje proniknout do hloubky významu tradice. Nepochopení, kterým se zabýváme, je v zásadě stejného řádu jako nepochopení významu obřadů, které je na Západě tak hojně rozšířené. Uznáváme, že profánní prostředí, v němž mnozí žijí, činí pochopení této otázky obtížnější. Ale právě proti vlivům tohoto prostředí je třeba v každém ohledu jednat, dokud nezákonnost profánního světonázoru nevyjde plně najevo – což je otázka, ke které se za okamžik vrátíme.
Bylo řečeno, že stav mysli, který zde kritizujeme, je příznačný pro Západ. Na Východě nemůže existovat jednak díky přetrvávání tradičního ducha, který prostupuje celou společností, a jednak tam, kde exoterismus a esoterismus jsou přímo spojené a vytvářejí tradiční formu coby dvě tváře téže věci, vnější a vnitřní, je každému bezprostředně jasné, že aby pronikl k té vnitřní, musí nejprve přistoupit k té vnější, přičemž žádný jiný způsob není myslitelný. Méně zjevná je tato skutečnost v případě – který se týká současného Západu – kde existují iniciační organizace bez přímé vazby k jakékoliv konkrétní tradici. Lze ovšem říci, že v principu jsou přinejmenším kompatibilní s každým exoterismem, ať je jakýkoliv. Ačkoliv z pohledu zasvěcence, který nás zajímá a vylučuje úvahy o podmíněných okolnostech, nejsou ve skutečnosti tyto iniciační organizace kompatibilní s úplnou nepřítomností exoterismu.
Abychom si věci objasnili nejjednoduším možným způsobem, není možné cokoliv budovat z ničeho, a čistě profánní existence, tj. existence, z níž jsou vyloučeny veškeré tradiční prvky, je v tomto ohledu skutečně jen nicota a prázdnota. Pokud chceme stavět dům, je třeba položit základy, které tvoří nutný základ celé stavby, a na nichž celá konstrukce včetně podkroví spočine – a tento základ zůstane stát i po dokončení stavby. Stejným způsobem je přilnutí k exoterismu nutnou podmínkou pro esoterismus, a navíc, nelze si myslet, že exoterismus je možné po dosažení iniciace odložit, jako nelze odebrat základy poté, co byla stavba dokončena. Exoterismus nelze odvrhnout, je nutné jej transformovat podle stupně dosaženého zasvěcení, protože zasvěcenec porozumí hlubokým exoterním skutečnostem. Doktrinální formulace a obřady pro něj získají význam mnohem zásadnější důležitosti než pro pouhého exoterika, který je vázaný pouze na vnější stránku, tedy na to, co je nejméně podstatné vzhledem k pravdě obsažené v tradici pojímané v její celistvosti.
Potom také, což nás přivádí ke úvahám zmíněným výše, jestliže se někdo neúčastní žádného tradičního exoterismu, poskytuje důsledkem toho profánnímu životnímu postoji nejširší možný prostor ve svém osobním životě, a v těchto podmínkách pak musí tomuto životnímu postoji přizpůsobovat své vnější aktivity. Na odlišné úrovni a s širšími důsledky činí tutéž chybu jako většina lidí moderního Západu, kteří se považují za věřící, ale učinili z náboženství něco zcela odtrženého, co nemá žádný reálný vliv na jejich život. Tato chyba je o to méně pochopitelná u někoho, kdo věc nahlíží z iniciačního hlediska, než u někoho, kdo se spokojí s exoterní perspektivou, a v každém případě je zjevné, nakolik je toto pojetí vzdálené hlediskům integrální tradice.
Jak jsme již často zmiňovali dříve, neexistuje ve skutečnosti profánní oblast, do níž by spadaly některé věci svou vlastní přirozeností, existuje jen profánní světonázor, jenž je pouhým výsledkem duchovní degenerace lidstva, a který je v konečném důsledku celkově nelegitimní. Člověk by mu v principu neměl dělat žádné ústupky, což je ale ve skutečnosti v současném Západě nesmírně obtížné – a v jistém ohledu a do jisté míry dokonce nemožné – protože až na pár vzácných výjimek je člověk svými společenskými vztahy nucen podřizovat se víceméně podmínkám běžného života, a to aspoň navenek, což není nic jiného než praktikování profánního způsobu života. A přestože jsou podobné ústupky pro život v tomto prostředí nevyhnutelné, měli by být těmi, pro koho má ještě tradice svůj význam, omezeny na minimum. Ti, kdo tvrdí, že se s exoterismem rozešli, je ale naopak tlačí až do krajnosti, přestože to není jejich záměr, a dostávají se tak nevědomky do vlivu profánní společnosti. Vůči iniciaci jsou ale takové podmínky samozřejmě tak protikladné, jak jen mohou být, neboť jde o doménu, do které vnější podmínky normálně nesmí nijak zasahovat. Jestliže jsou vzhledem k anomáliím současného věku ti, kdo si tento životní způsob osvojili, neschopni získat virtuální iniciaci, o to méně je pro ně dosažitelná efektivní iniciace, aspoň dokud dobrovolně přetrvávají v této orientaci.
René Guénon
pracovní překlad z angl. (Initiation & Spiritual Realization, 1952, str. 41, kap. 7)
slavonie.wordpress.com 